Zima na vsi.

V době duševního i hmotného úpadku našeho lidu, v době trampot válečných a robotních nalezl se na vsi prostý sedlák, známý písmák Franěk Jan Vavák, který psal »Paměti« své doby! Dnes vybírám z nich zápisy, dotýkající se lidového života na vsi v zimě. Škoda, že v tom obraze selského života, z kusých zpráv za dobu čtyřiceti let (1772—1813) na Poděbradsku sestaveném, více stínu než světla, více stesků než radostí.

Na zimu bylo třeba hojně peněz na šatstvo, obuv, službu čeledi, na dříví, na kontribuci. Ale v posledních letech XVIII. věku všecko se zdražilo. Vavák naříká: »Cokolivěk potřebuje člověk na se, všecko se draze kupuje v tomto čase. Čeládka chce službu velkou až nad míru, napřed však sedlák se sedlkou musí k dílu. Dobře platit, dobře krmit a sám dělat, čeládku jen, co chce drtit, musí nechat.«

Vypočítává vydání sedláků za orání, vysev, živení a plat čeledi, chov dobytka ku práci polní, contributi, plat za robotu, desátek, opravu stavení, plat žencům, vázání obilí. Uzavírá z toho, že nevynese mnohý záhon ani tolik, co se dalo na kontribuci, robotu a žencům. Za to vše, co koupí sedlák, draze platí: za střevíce korec žita, t. j. dva zlaté a více, za »mizerné« punčochy tlusté korec ječmene, za spodky kožené dva korce pšenice (6 zu. — »Děj se ve všem Boží vůle, jak na nebi, tak zde důle! Soudím, že nyní skrz tu láci v obilí a skrz tu drahotu všech jiných věcí mnozí chudí lidé a řemeslníci zase obživnou a onano pejcha v šactvu sedlského lidu snad přestane a jiné všeliké zmatky zajdou.«

Zajímavou tabulku »Srovnání cen a výloh sedlákových« ze čtyř let ve druhé polovici XVIII. věku opisujeme doslovně z Vaváka (viz str. 165)

»O kamrhelích, čajkách, barchánech a jiných jakovostech ženských pomlčím, jen přidávám, že vše je o 30 kr. až 1 zl. 30 kr. dražší na lokti. Tolik, co vůz koštuje, dá se kováři od kování. A tak o jiných menších věcech soudit se může: o zázvoru, pepři, šafránu, květu, rejži, cukru, medu, oleji, lnu; a co pak kafe — byl bych již zapomněl — to taky bejvávalo! Dříví k palivu je' také nyní drahé; sáh měkkého býval za 30 kr., nyní je za 1 zl. 30 kr., sáh tvrdého býval za 1 zl., nyní za 2—3 zl. Fůrní dub za 1 zl., nyní za 5—7 zl., dub na žlab za 3—5 zl., nyní za 12—20 zl.«

Obilí na trzích se špatně platilo; více si libovali sedláci, když uhodila tuhá, ale suchá zima. Jistě přijeli formani z hor a dobře za obilí platili. Často se o tom Vavák zmiňuje: >Roku 1792 cesty zlé se udělaly v lednu, formani pro obilí nejeli, každému několik grošů spadlo. —