štěstí. 9) Přibije-li se podkovka na dvéře náměsíčníkovy, nebude vycházeti za měsíčné noci.10) Přibití podkovy prý zastaví jeho vycházky.

Má-li dítě kurděje, vezmou 9 vršků z červené třešně, dají je vařit v novém hrnku s kouskem kamence do vody, v níž kovář kalí železo a tím pak dítě si musí vyplakovati ústa; nebo kousek červeného sukna smočí se v té vodě a tím se trou dásně dítěti. 11) Pamatuji se, že od nás z domu na Novém městě v Praze chodívali pro »kovářskou vodu» bud1 do kovárny ve Smečkách nebo na Štěpánské ul. Pomáhala proti bolení zubů.

Zajímavé jsou pověry, přivádějící čerta ve spojení s kovadlinou. Jednu takovou poznamenal Houška v r. 1854. Mnohý kovář, zvláště který mnoho cestoval a zvěděl mnoho, uhodí před svatvečerem v sobotu, když dokonal práci, ještě třikráte kladivem na prázdno na kovadlinu a tím prý je pekelný duch opět na celý týden ukován. Jinak by zpřetrhal železa, jimiž jest spjat v pekle a jimiž lomcoval po celý týden a vyvrátil by celý svět z kořenů. 12) Jinou pověru téhož druhu vypravovala mi pí. M. Votýpková v Benešově u Prahy: Nechá-li kovář kladiva na kovadlině přes noc, nemůže usnout. Jednomu kováři v Benešově stalo se to. Šli spát, ale nikdo z rodiny a z tovaryšů nemohl usnout — a najednou všichni byli tak zmalátnělí. Otec posílal syny i tovaryše, aby se šli podívat do kovárny, zdali tam nenechali kladiva na kovadlině, ale nikdo tam nechtěl jíti. Až starý kovář sám dodal si odvahy, šel a hle — kladiva lítala nad kovadlinou — a v tom jak vešel do kovárny dále, jak by uťal, a kladiva byla položena na kovadlině. Uklidil je, vrátil se do světnice, a pak všichni usnuli. To si jimi čerti kovají, nechá-li je kovář přes noc na kovadlině. V Jiřících na Hořicku věří: Nechá-li kovář ležeti po práci kladivo na kovadlině, bolí ho druhý den při práci ruka.13) Slýchal jsem často od své matky a jiných starších Pražanů, když chtěli naznačiti, že někdo zanevřel na kohosi, stále vidí na něm chyby a pronásleduje ho: »Sedí na něm jako čert na kovadlině.< Když odešel návštěvník nevítaný, který jen pomlouval tak dlouho, až udal všecky svoje klepy a »semlel živé, mrtvé«, říkají staří Pražané: »Nesmí sem«, nebo »už mi sem nesmí, zaseď by si tu jako čert na kovadlinu!« Pořekadla tato jsou zajisté v patrném spojení s pověrami o čertu a kovadlině.

Podal jsem tuto črtu, abych upozornil sběratele ještě v čas; není nijak úplná, není také dotazníkem. To ponechávám jiným. Formu přístupnější volil jsem proto, že spíše láká k četbě než dotazník. Některé doklady ze své činnosti sběratelské vložil jsem pro zajímavost. Dalších příspěvků očekávám od laskavých čtoucích.