Roku 1795 v lednu němečtí horáci na saních sem pro obilí přijeli. — Roku 1796 formani v lednu málo jeli, a v Praze dávali, co sami chtěli. Ze Slezska a Lužice lacinější obilí do hor se vozilo. V Praze sládkové, mlynáři skrze své plampače mnoho smlouvali.«

Mimo práce domácí: mlácení, které obstarali lidé domácí, a rozvážení mrvy na pole, jezdilo se také za plat do lesů pro dříví ku stavbám, na mosty, svážel se 1 e d šenkýřům.

»Když umrzlo, vozili jsme trámy, pouchy, kobyly z Kerska k mostu poděbradskému po šesti, osmi i dvanácti koních ve dvou valních panských vozích a měli jsme plat od kusu.« (1796.) »Někdy se vozil led robotou, teď z platu důchodenského sami šenkýři zaň platí. U nás má šenkýř na led 15 zl. (Milčice.) Lednice a sklepy se nyní přeměřily a bude plat menší. Dříve se vozil led ze tří tateckých rybníků; dnes jsou suché, a tak až do Radimi 3/4 míle se musí jeti. (1794.) — Roku 1796 dával se do lednice sníh místo ledu, solí prosypával a dobře ušlapal.«

V domácnostech se předlo v zimě od časného rána s malými přestávkami celý den, a večer teprve bývaly v některých staveních společné přástvy. Len vozili horáci, přijíždějíce pro obilí. (Co se doma lnu vypěstovalo, daleko nestačilo.) Prodávali jej na svazky či »suty« — v kraji říkali »pověstná« — o dvaceti zemních. Svazek 8—-10 liber těžký byl za 36—45 kr. Menší šutky o 5—6 librách byly za 20—30 kr. Kdo na libry kupoval, platil je po 5—7 kr. Pak byly stále šutky i žem-ničky menší, až r. 1794 vážily sotva 2 libry a platily se za 20—30 kr.

Při sušení lnu slávalo se často neštěstí. Kovárka milčická sušila jej proti zákazu v komíně a tak dobře topila, že chytil len i stavení. (1794.) Ve Chlebích docela sušili jej na krbu a zapálili. (1803.)

V zimě prodávali sedláci též ovčí vlnu a konopí. Vážilo se na váze obecní, a kupec zaplatil od centnýře váhy 2 kr. V Mučících zvážilo se tolik vlny a konopí, že některý rok až 20 zl. obec z váhy vybrala. Obilí málo platilo, proto sousedé sívali hojně konopí a nejvíce peněz natržili. Proto i každý grunt své močidlo na konopí míval. U močidel stávala pazderna, kde se konopí třelo. Některý soused 5 i více centnýřů za rok prodal a z okolních vesnic nosili sem konopí ku prodeji, nechávajíce je tu ležeti, až formani z hor přijedou. Až do Hamburku a Holland ska dostávalo se konopí z Polabí.

Když napadlo sněhu nebo uhodily »plístě« (plískanice) a formani nejeli, ucítili to i šenkýři. Domácí lidé do hospody nechodili a tu obecní šenkýř v Milčicích »dal do sednice tři verkštaty a držel se se ženou i synem plátna«. Jinak bylo tkalcovství v kraji řídkým zjevem.