Marýna uščikla225) prútek z vrby a dala sa ho žvať. Vyprskňaci ohryzenu kůru, pravila: S varna sa dobře tanoí.

Mně sa také s varna tančí nájlepší . . . začal Janek honem. Ale daléj nevěděl. Zpomínáí si, co by tak bylo nájchytřéjšího, ale pořád' sa mu plétíy takové hlupiny na jazyku, taják: Chytáte ryby? Jíte ráda raky? To snáď, že šli podlá příkopy. A dyť dyž choďúvál doma s chlapíky po besedách, dycky mjél co řécť. Enom že to jich bylo věcéj pohromadě, a být ze všeckýma oznatý.

Dochodili ge mlýnu Ticho tichučko všade. Enom větr šusřál zavjadlým listím ve vřbjú a v olšú a voda hučala pod kolem. Po střeše sa zakrádá! kocúr na cosik. Kerýsi holub zavřkl ve spáflú a zašromotít v holubníku. A zas ticho. Žáden nic nepravil taják by jich do měcha zašil. Jankovi by Jo, jak dyž sa ho dysi pan farář na katekyzmusi cosi optal, a on ne-umjél, a lidé naň hečali.2!i6) Od téj doby mu tak nebylo. A sak sa ho nido nic neptal, nido naň nehleděl. Podíval sa do vody, jak sa v ní měsíc lyboce,237) pohled hoře na nebe . . .

Jasno jak rybí oko, řekla Marýna potichy.

Jánka tým slovem jak by pustil.

Chytit Marýnu aj za druhů ruku, zvržgnúl158) jí obě, přitah ju k sobě a praví neisto:

Chtěla-ji byste ňa, Maruško?

Marýna čula228) horký dech ve vlasoch a na škřani. Ohia stydlavo hlavu a pomalučky sa přitúliía k něm. Tak jí pěkně pravil: »Maruško.« Tak sa jí to lúbilo . . .

Janek jí pustil ruky, chytil ju kole krku a obtúlíl229) ju.

Marýna mu zdlábila ruku a přitlačila ju k sobě.

Zytra si přiveze Mikulec réž, bylo čuť mynářa z póza olší.

Janek pustil Marýnu a obá šli dvorem do izby. Dyž přišli aj staří, zasedli všeci za stůl a večeřali. Mynářka pořáď bluskaía230) po Jankovi a po Marýně.

Zbadala-ji co, či né? pravil si Janek.

Po večeři šli Machalé ešče k muzidze, enom Marýna ostala doma z Jankem. Mluvili chvílu ze staříkem a ze stařenu, ale ti, viďaci, že si mladí spolem cosi šuchocú,231) nemíšali sa raci mezi ně ; chvílu si cosi spolu vyprávjali.

Janek pohlédňaci na hodiny, schytfl sa dóm. Marýna hodaci na sa vlňák, šla ho vyprovodit

Iďaci dóm, přemýšlá! si Janek, co to vyved. Pravil Maruši, lešti by ho chtěla, a ani sa doma napřeď nezoptál, jak sa patří . . .