str. 179
Stařena si zpoměla, jak u nich totkaj býl krajánek a vykládal, že sa zjavila na Moravě'216) obšírná banda zbóníků. Přišla tam do jednoho mlýna žebrácká a prosila nocleha. Ale mynářovéj céře sa hněď nelúbiía, sa jí zdálo, jak by byla zaškudfá,2n) třeba měla bradu zakrytu šatku. V noci naraz čaje pískať. A to pískala tá žebrácká, ale to byl přestrojený chlap. Mynářova céra podive sa oknem — a z hory'218) ide ge mlýnu jedenást zbóníků — a ten dvanástý být u nich. Tož tá chyťaci flintu, zabila dva, ale v téj mlýn začal hořeť na štyrech stranách'219) — to tá žebrácká založila. A tož ty mynáře všecky pomordovali a naházali do ohňa a míýn vyrabovali.
Věřte, šak dycky člověk spěšéj zlého aby sa nadál než dobrého, pravil stařík.
Ale Křúpalů tom hrubě nechťél věřit'. Praví}, že to takové pěsničky zpívajú na jarmakoch. A do by to všecko věďét, jak to bylo, dyž co živého zbóníci zabili?
A mynář také přisvíčál, že sú to takové ťakotiny.220) Veť ti kra-jánci dyž vykládajú, aby to člověk jedným uchem počúvál a druhým vy-púščál.
Mynářka sa Jánka začala vyptávat, jak jím keré obilé sypalo, lešti jím zemňáky nečérňajú a dotěžovaía sa, že u nich mléka nelza uprodaf, tož chovajú na to dycky engličáky. Tak pomalučky vykusiía na Jankovi, moci namlátili, pro kolej měřic majú polí a že chovajú enom dvě krávy. Že by uchovali aj tři, ale maměnka že je už stará, že by to neokonala a Hanča zas musí pomáhat' při řemesle . . .
Mynářka si myslela, že by to pro céru nebyl zlý vdaj. Chlapík náležitý a zdá sa byť hodný. Má enom sestru, a tá dlúho-již sa nevdá? Nevěsta by neměla okolo sebe švagrových, co by na ňu u novéj maměnky podháňaly, lebo moc rob byť v domě, to je učiněné221) peklo. Nevěsta si myslí, že přinesla výdil, a švagrové si zas myslíja : my sme domajší a ty si cizí. Beztoho aj matka nedovířá nevěstě, dyž jí sama nevychovala. Zdržali Jánka zasej do noci. Ale nezaverušíl-2'2) sa už při muzidze tak dlúho jak první raz. K půnoci vyprovazováí Marýnu dóm. Staří s Ka-rušú šli póza němá, Jozef ostál ešče v šeňku.
Janek chtěl Marýně pořáď cosi řécť, ale nevěďél, jak do toho. Šli potichy. Janek držáí Marýnu za ruku, chvílama jí ju zdlábíl243) a ona mu také a pohlédňaci naň obrátila sa preč a on zas hleďél na ňu, brzo-ji sa obrátí k něm. Ale nic si nepravili, taják by sa hráli na : »Hleďme na sa, nesměja sa . . .«'224)
216) t. na Hané. 217) zarostlá vousy, dlouho neholena. 218) z lesa 219) Loupežníků je obyčejně 12, a když někdo založí oheň, učiní tak obyčejně na 4 stranách. 220) žvasty. Ťakotať — žvaniti. 221) hotové. Vydiniť kozu — vydělati. V činu sa zdá byť tá koza dobrá (v řezu, uvnitř). To byía metel, to byla čina! Ze vším činem — se vším, co k tomu patří. (Se vším hejlem. — Turnov ) 222) nezaby!. Veruša n. Veruna — Veronika. 223) smáčknul. 224) „ . . . do zaruší, tom za uši." Při tomto říkadle sednou si děti proti sobě a kdo se zasměje, prohraje.
