5. Tylor, 6. Ěezanka i 7. Štajryš tančí se krokem valčíkovým.

Lid náš v Čechách hlavně na svátek Hromnic, jejž slavíme 2. února a kdy si připamatujeme očišťování Panny Marie, skřivánka uvádí do styku s Pannou Marií. Známo jest ono pořekadlo všude po Cechách : >Na Hromnice musí skřivánek vrznout, i kdyby měl zmrznout.« Kterak toto české pořekadlo povstalo, známo není, že k tomu podnětem byla nějaká závažnější věc a příčina, patrno jest z knihy »Hádání pravdy«, kterou v 16. století napsal Ctibor Tovačovský z Cimburka, kdež čteme: »Bude chtíti vrch svého štěbetání učiniti, právě jako skřivan na Hromnice.« Dle jiné pověsti, kterou nalézáme u Jana Ig. Dlouhoveského (v druhé polovici 17. století), jest skřivánek na den Hromnic ve zvláštním styku též s Mariánským kostelem ve Staré Boleslavi. Dlouhoveský připomíná, že za jeho časů a dříve již lid si vypravoval, že i za největší a nejkrutější zimy, když celá krajina pod sněhem leží, přece skřivánek brzo z rána vyletí nad chrám Mariánsky ve Staré Boleslavi, nad ním se vznáší, prozpěvuje, jakoby Pannu Marii právě na tento svátek svým zpěvem hleděl oslaviti. Po onom svátku není nikde skřivánka nad chrámem slaroboleslavským více viděti, až teprve když nastane jaro.