V Skalici boli aj dvaja predineštiaci, menom dán Bečka a Pavel oopúch, jako

hostia na svadbe. Keď sa mládež po hostine dala do tancu, zaspieval družba:

Pozn. Na svadbách sa spievavajú, nielen výš uvedené, jakoby obradné piesne; ale si príležitostne zanôti nielen mládež, ale aj stárež, takú pieseň, jaká komu práve napadne Zvláště keď si hodovníci, okolo stolov sediaci, počna od starého svata až do posledného, jeden po druhom spievajú, počut rozma nite'ho obsahu a rozličných nápevov piesne. I keď idú na sobáš a od sobášu, potom keď odvážajú duchny neveste, rozličné piesne spievajú, a medzi nimi aj také, ktoré zaslúžia, aby pre svoj obsah, na vždy boly zabudnuté, ľo-divno, že zvláště ženy vynikajúv speve taký c h neslušných piesní, a to aj ženy príkladne mravného života.

Pod stejnojmenným článkem v čísle říjnovém G. L. podáno bylo názvosloví především hledíc k mlýnům na řekách. Pan autor onoho článku dosti dobře a úplně je vystihl. Zde doplňujeme tyto názvy, vyhýbajíce se, pokud to bylo možno, jich opakování, především hledíce k mlýnům potočním na »vrchní vodu« svedeným, neb právě »na vodě« (ne tak mnoho ve mlynici samé) velice se liší mlýny potoční od říčních. »Z nádržky« vodní (jíž bývá též rybník) nebo není-li jí, bývá tu jen »stoka«, obyčejně trúbou vede se voda do kašny obyčejně zvané vantroky. Před hrdlem trouby v nádržce je hrdlení neboli b r d 1 e n k y, jež bráni rybám, dříví, listu a p., aby nepluly do kol. Včele vantrok jsou s t a v í d k a, jimiž táhne se nebo pouští se nebo jen dává se voda na mlýn; též bývá v čele vantrok budíček, (t. j. otvor, jímž, když voda se vydrží do jisté výše, utíká žlabem na kolo a otáčí volně mlýnem a vzbudí mlynáře; za dne se budíček zacpe). Žlab má dno, borty, a aby se tyto neodhýbaly, bývají spjaty spinkami. Oddělení mlýna, kde jsou vodní kola, neboli kola na vodě říká se lednice. Koryto, v němž jsou zapuštěna kola od hřídele dolů, zove se p o d k o 1 í. Kola potoční jsou obyčejně na vrchní vodu, složena jsou z kruhů; kruhy zase ze čtvrtí a z krajíců; kruhy jsou