spojeny přeslicemi a svorci; z vnitřku je kolo p o d e ň k y (po dnu) vypodeňkováno; lopatky zapuštěny jsou do drážek. Čtvrtí má kolo obyčejně šest. Kolo visí na hřídeli (ten i ta hřídel) a na ráme n e c h navlečených v koncích do přeslic a uprostřed do hřídelových dlabu; části hřídele mezi těmito dlaby slují křížaly; ramena bývají též obkročná, bývají zatažena závlačí a pašklíny, menší skuliny vyplňují se drobnými klínky: ternová n í m z měkkého dřeva.

Čím kolo je větší, správněji: čím větší výška spádu vody, tím má větší nápad; nápad čítá se na lokte, čím nápad je věiší, tím více s menší vodou se umele.

Hřídel visí na ôepíeh v lůžkách zhlavíček, tyto jsou zapuštěna do z h 1 a v í, to celé pak leží na r e m 1 í c í c h (p o d r e m 1 í -cích) a trám lemující pod nimi kraj zdi sluje podval. Voda pak z lednice má. odpad stokou do jalového potoka.

Hřídel hlavní zdí prochází do mlynice, kde nese lícní p a-leční kola, způsob »složení« dobře popsaný v čís. říjn. č. L. sluje jednuška Převod síly však bývá usnadněn hevery a vystráky. Hever: Na hřídeli paleční kolo lícní úplně podobné kolu při jednušce jest menší a sluje b runa, její palce táhnou orlík; tento stojí na své kobylici v panvici a nahoře v kuželicích: železí jeho nese trejb t j. kiadnici, do níž zapadají palce brůny; kladnice má talíře, srdce a cévě; cévě mají touž rozteč jako palce; rozteč měří se vždy kročkem. Nad trejbem na železí je j e ž e k v rovině obzorové mající včele palce a táhnoucí teprve kiadnici a kámen, kterou při jednušce táhne přímo lícní kolo. V y s t r á k: je hever ležatý; místo brůny je tu celník, jenž za kiadnici druhého hřídele táhne, na němž teprv je kolo lícní. Na kiadnici je mimo jiné váček, který má obyčejně 3 péra; na tato dopadá vodrážka upevněná v pytlování, jež majíc na opačnou stranu do moučnice zasazené rohy pohybuje pytlíkem. Ve mlynici prvé patro (kde jsou koše a kameny) sluje z a n á š k a, a pokud na ní jsou kameny: hraničící směrem od „stálců", na nichž jsou lihy koše k hlavní zdi. — V mnohých mlýnech dosud je krb, kde se svítívávalo loučemi.

Vedle složení mlýnských bývají též stoupy; stoupy dnes ze mlýnů rychle mizí; bývají buď samostatné, nebo co vedlejší přístroj u některého složení; v pohyb uvádí se hřídelem, jenž má hej b la t a t. j. palce jistého druhu, které zase za klanice zvedají stoupu, jež pohybuje se v osnovách a zapadá do jámy ve stoku.

Poněvadž služba u stup je dosti obtížná, dnešní chasa vyučená v amerikánech a u nich na mnoze ani neumějí dělati, křtí je různě jako: potopky, policajti, hamry a p. U stup býva rosejvák.

V říjnovém čísle Č. L. uvedené části zařízení mlýnského doplniti jest, kadečkami, starými měrami na obilí (dnes se vše váží): čtvrtně, měřice věrtelík, věrtel, půlmíra; z nástrojů: vějičkami, řešaty a holí v koši, různými smetáky (jež prý jsou nejstarší částí mlýna: mají prý vousy, fousaté dřevo) a tím, co je nejsilnějšího prý ve