str. 189
České národní písně.
@P@Písně mládí. Sebral Č. Holas.
Písně mládí. Sebral@A@ Č. Holas.
Fiala ta nemá žádnou stálost,
ta tratí svou krásu a spanilost,
tak jak kvítí jiné
krásné a spanilé,
když se dočká zimy, tak pomine.
Rovněž jsme my lidi jako tráva,
že ta lidská krása není stálá;
smrt ji nešanuje,
pardon nedaruje,
byť byl člověk třeba jako skála.
Ještě jsem s mou milou naposled stál
a její nemoci se nenadal;
na pondělí v noci
padla (to nemoci,
Pán Bůh ví, bude-li jí pomoci.
Pověz mně, má milá, co tě bolí,
vemu ti felčary i doktory.
Bolí mně mé srdce,
hlava, nohy, ruce,
Pán Bůh ví, budu-li chodit více.
Kdyby tě, má milá, Bůh povolal, pěknej průvod bych ti udělat dal, dvoje hrana zvinit,
hrát, pískat a troubit,
to bych ti, má milá, udělat dal.
Na tvůj hrob dal bych kříž mramorový,
Da něm nápis, jméno a příjmení;
že jsem k vám chodíval,
věrné tě miloval,
neb to lidi všecko dobře vědí.
(Bernardice ) Srovn. Suš. str. 292.
|
78. Nápěv: (Neber si to, má milá, do srdce).
Denice vychází, bude svítat,
už je čas má milá, bych šel odtad;
nepůjdu od tebe,
mé dítě rozmilé, - až bude slunečko na poledne.
Slunečko vychází na poledne, už je čas, má milá, vyprovoď mě;
vyprovoď mě k háji,
kde ptáci zpívají, tam se spolu, holka, rozejdeme.
(Od Netolic.)
|
|
|
