Z humoru Chodův.

Na hejtách chodských poetický duch starosvětský poměrně nejvíce odolává praktickému rušivému duchu modernímu, jenž v posledních dobách pronikl i do odlehlého tohoto kraje a boří a ruší tam na starodávném dědictví slavných Psohlavců s úsilím a účinkem tím větším, čím později mu odlehlost kraje i zachovalá povaha lidu odolávaly.

Rušení rychlé a zhoubu vidíme z daleka na kroji, na řeči, na zvycích a na všem vnějším životě; zaehovalost v každém tom druhu dědictví kmenového jeví se už jen ve zbytcích, tu hojnějších, tam vzácnějších, málo co zděděného a přece svérázného objevuje se ještě s dostatečnou silou životní do budoucna. Z kroje na př., jenž nejspíše a nejsnáze padá do oka, zachoval tu sílu už jen kroj ženský, mužský je již bílou vranou; vymírá s vymírajícími starci, jinak nechán na národní slavnosti nebo odstěhován do skříní musejních nebo uložen v domácnostech do truhel — molům . . .

Ale v životě skutečném, hlubším objeví se přece a to ještě v plné životní síle leckterýs rys starodávného ducha, starosvětské povahy i řádu. A z chvil a míst, kdy a kde máme taková milá zjevení čekati, naznačil bych na první místo hejty.

Dlouhé večery, nejstarší a nejmocnější pořadatelé hejt, zachovávají z pravidla nejen v celku starožitný jejich ráz, ukládajíce o nich starodávné práce, na př. předení, draní, a oživujíce je i starodávnými veselostmi, jako jsou přástky mladých s tělocvičnými hrami »chlapců«, nýbrž i obnovují co rok starodávné zábavy společné, z nichž vedle »říkání« (toto pohříchu z nového tisku brává někdy ráz hodně cizí a nový) nejoblíbenější bývá povídání a to kromě pohádek i o tom, co kdo pamatuje, jak se komu kde vede, kdo je nebo byl silák, kdo chytrý, kdo hloupý a tak dále od strašidel až na hádanky

Látka různá a nekonečnost dlouhých večerů zrovna ukládají, aby se střídala nejen věc, nýbrž i celkový ráz zábavy a tak na téže hejtě chodské zažije pozorovatel mnohé chvíle vážné i obveselí se i chvílí žertovnou, v níž prostonárodní šelmovství a humor pojívají se v řetěz neberoueí konce. A má-li pozorovatel dost důvěry, aby mluvil před ním každý co na srdci to na jazyku, pozná v obojím mnoho z povahy kmenové, po čem by se jindy a jinde marně trudil otázkami a zkoumáním všelijakým dlouho a dlouho. Na hejtě leckdy bychom ani nevěřili, že jsme v kraji, jehož starožitný ráz už tak podvrácen.

Vybíráme dnes ukázku z látky takové veselé chvíle z hejt. Vybíráme věci hodně různorodé, ale podáváme, jak bylo lze nejjistěji, aby věc byla srozumitelná i ráz povídání zachován. Pro jasnost věci podány tu a lam zprávy látku doličující; nevyhýbáme se ani nezvyklému v knihách způsobu posuzování bližního ani tvrdším slovům, jak jsme právě na hejtách