Lidové nápěvy k Erbenovým balladám.

Všeobecně jest ustáleno mínění, že v ovzduší továren má místo pouze hrubý vtip, pouze sprostá pouliční píseň ; není však pravidla bez výjimky. Tam, kde práce zpěvu nepřekáží, a zvláště v oddílech, kde pracují výhradně ženy a dívky, zaslechneme i celé pásmo písní lahodných, bez nejmenší stopy slovního kalu.

Před osmi lety navštívila jsem továrnu na tabák v Sedlci u Hory Kutné, a v oddělení doutníkovém byla jsem překvapena zpěvem mnohých písní, zcela nového, neznámého zvuku. Nebyly to běžné nápěvy národní, aniž to byly melodie vryté ve sluch sterými flašinety, hvízdáním a vojenskou hudbou ; bylo to (pokud se na to upamatovati mohu) cosi mezi složitější písní lidovou a písní umělou. V té době se národopisná výstava teprve chystala, nebylo tehdy ještě pro podobné zjevy širšího zájmu, jaký se již dnes na všech stranách jeví. I mně zůstavily nápěvy ty pouze stopu vzpomínky.

Ale nyní mohu uvésti ještě jedno místo, kde mezi hukem sfrojů, v dusném vzduchu, přesyceném výpary i součástkami bavlny, pracuje živě neúnavná hudební fantasie lidu, odvažujíc se tvorbou nápěvů až k proslulým balladám Erbenovým, jichž prostota vyprávění a tragické závěrky přirozeně nejcitlivěji se jí dotýkaly. A plynnost hudební linky, byť i naivní, nese, někde i zdvihá slovo, pomáhá paměti, a tak v průvodu zpěvu přicházejí skvostné výtvory Erbenovy v majetek širších vrstev, ušlechťujíce bezděčně ovzduší, v němž znějí, zajímají a těší.

Následující nápěvy zapsala jsem dle zpěvu své služky, bývalé dělnice prádelny Kubinzkého v Berouně, Marie Němečkovy z B., která v továrně lé poprvé je slyšela, a obdařena jsou výborným sluchem hudebním a jistou pamětí, často při práci téměř celou »Svatební košili« přezpívala.