1792, kteří svedeni jsouce novým učením, z daleka »na sněmy« se v Chlebích po celou zimu scházeli, bouřili se, i na zámek poděbradský pro patent se vypravili.*)

A když povstání záhy potlačeno, spojili se v dobře organisovanou tlupu škůdců. Usadili se v lesích sázavských a v zimě přepadali v kraji chrámy (vyloupili chrám nymburský [1795], sobotecký, libáňský, čině-veský [1798]), odváděli za noci'dobytek, loupili apýchary, komory. Teprve vojsko je rozprášilo a vůdce jejich Kovařík z Čáslavská popraven r. 1800 při rathouze staroměstském. Tím končí povstání ubohých, svedených lidí; jedna z nejsmutnějších kapitol o našem lidove'm životě před sto lety . . .

Hned záhy na to v zimě objevila se kometa neb »hvězda ocasatá«, skoro půl roku patrná — a Vavák dle čtení v bibli Benátské, Melantrichově i bratrské o ní praví: >Jest prut bdící! Pán Bůh nám ukázal m etlu, nepřijdem-li zetray ksvětlu, že nás potrestá ještě víc, však žádný na to nedbá nic!«

V zimě chodily děti do školy. Mělo se dle nařízení z r. 1792 učiti ročně 48 neděl. Ale neplnilo se, jako dříve. Ubohé školy! Po posvícení šli ti nejhorlivější žáčkové potrápit pana kantora, jiní až po koledě a — mnoho jich vůbec nešlo. Sotva se otevřelo jaro, rozběhli se mu na vše strany. Lid se bránil, aby se mu školy zřizovaly, jen proto, že mu z toho vyplynul nový plat — sobotáles. Vavák sám chodil jen čtyři neděle v zimě r. 1748 do školy domácí v pastoušce. A když měli sousedé r. 1795 školu obnoviti, žádali »kantora svobodného jen na zimu, bez ženy a dětí, a který by jen na chlebě sobotálesu po starodávnu přestával.«

Nelíčená zbožnost našich předků mluví k nám z každého řádku »Pamětí«. Libuje si Vavák, jak děkan a probošt poděbradský Jakub Prokop Wolf po řadu let v čase adventním předcházel dobrým příkladem. Usadil poustevníka od kostelíčka za mostem v Poděbradech do děkanství a sám do jeho komůrky na celý advent se nastěhoval. »V přede-dní roráte sloužil a v truhle (rakvi) sobě udělané líhal, při skrovné stravě tělo své mrtvil.« Teprve na Boží Hod vrátil se opět na děkanství, (f 1767.)

Zmínky o jídle štědrovečerním, kdysi v Polabí tak obecném, dočítáme se při r. 1793. »Ryby k štědrému dni byly jsou v drahotě, neb jich tak na mále skrz rybníků osetí, teď pak pro ně v postě nemohlo se jeti. Též liberních kaprů při mnohým vejsadu libra se platila za osm krejcarů. Ve vsích pro sedláky byly tuze horky, na ten štědrej večír jedli jsme rač dolky.« (Zpařené peciválky — jako dosud.)

Kávu o štědrém večeru mohli si dopřáti jen páni — vrchní a sirotčí na zámku! Mělo se tenkráte r. 1793 z panství Poděbradského od-