vézti ze Štokravy do pelhřimovské solnice 700 soudků soli a páni na zámku zadali ten výdělek cizinci. Vavák trpce poznamenává: »To ale sám nevím věru, co kdo k štědrýmu večeru taky z nich od žida zažil, snad i v hodech kafe prožil.« A nebyla ani po letech lacinější káva. Roku 1811 po pádu bankocedulí byla libra za 24 zl. šajnů, a ještě za peníze těžko ku koupi. «•Který kupec chtěl v Praze kafe dostati, musil míti od doktora nebo fel-čara vyznamenání těch lidí, kteří ve městě pro zkrácení svého zdraví bez kafe býti nemohou, a tak je dostal na prodej.«

Neopomněl také Vavák ročně zapsati, jaké počasí bylo o Vánocích, a z toho souditi o úrodě v příštím roce. »Roku 1794 pro vánice na půlnoční, svítání i na Boží Hod nikdo jíti nemohl; na velikou mši sv. (do Škramníku) a na nešpory jen silný mladý lid. — Roku 1796 o Vánocích ženské bez kožichů do kostela chodily.«

Ku svátkům mívali ve statku i maso, nejčastěji skopové. »O Vánocích, Novém létě maso skopové dosti tučné chutě jsme jedli; pro malost píce byly Lovce laciné. Kdo měl letos mnoho ovec, k tomu malý rolní dvorec, jestli málo sklidil píce, sáhly mu i do pšenice, kterou musil prodati, seno, oves kupovati. Kde od ledna na pastvu šly, z mokra motolici dostaly.« (1796.)

O sejpce ondřejovské děje se zmínka až při r. 1810. To vystoupil obecní slouha ze služby a sousedé zrušili starodávné přídavky roční, chléb, vaření a koledy, vykázavše jeho nástupci kus pole a více sejpky. Ale po roce se vrátili ku starému.

49. Člověk znamenitý, zbožný, vzdělaný, mnoho vytrpěl a ještě zakusí, žalářování, pronásledo vání, násilnosti a jistě sotva ujde násilné smrti.

Mezi měštěníny a sedláky ne" bývalo lásky. A nastala-li drahota obilí, jako r. 1802 a 1805, lidu městskému se v zimě radilo, aby kořeny z »pejře« polní na mouku mlel. Na trzích pak se-dláci jak v Praze, takj po venkově mnohé pohany vyslechli za to, že obilí — připlatilo. Vavák se raduje, že přešly časy, »kdy v zimě sedláci ubozí byli jako mouchy na mrazu mdlí, oškubaní, zedření; kdy písaři v zámku, necvičeni měšťané a řemeslníci vesnické lidi ku posměchu měli, že sedlák k ránám, těžkostem, psotám a posměchu schválně učiněn jest, a tak naši otcové jakožto odření a před časem do hrobu šli.« (1802.)

Byly trudné zimy na všech našich za válek francouzských. Rusové, Němci prošli několikráte krajem. Takové vánoční svátky krušné r. 1800 popisuje Vavák: ». . . vojáků plné stavení, toť bylo špatné slavení«. I koledu časovou tenkráte veršovec složil: