Všecko pak, co zapsáno bylo, podrobeno doma srovnávání se sbírkou Erbena a jiných sběratelů, podrobena kritickému výboru a odpadla dojista druhá třetina materiálu.

A třetí asi třetina všech písní zbylých a posud shledaných mimo okres milevský obnáší asi 200 písní a snad více, dohromady tudíž asi na 500 písní bud! nových, aneb vzácných variantů ponejvíce Erbena, při čemž výslovně budiž uvedeno, že číslo to týká se pouze počtu nápěvů, že však počet textů je daleko větší, snad i dvojnásob.

Rozhodnou převahu činí písně dudácké a po nich písně houslové, někde opravdu skvostné. Český muzikant se nezapřel. Píšťalu pastýřskou je slyšeti asi ze 2—3 písní.

Nových tanců, Erbenovi neznámých, je slušná řada a téměř všude, našly se osoby, které uměly pověděti, jak se druhdy tančily.

Se zvláštní pečlivostí pídil se sběratel po starých duchovních písních lidu (ranní a večerní pobožnosti, prosba za vlažičku atd.), poněvadž jsou snad ze všech našich písní nejstarší a mají starou církevní hudbu a staré naše chorály za podklad. I zde žeň byla dobrá, ačkoliv již řidší.

Rozhodnou převahu ve všech písních má tónina tvrdá. Tónina měkká ustupuje. Erben má ještě celou řadu molových písní, hlavně z nejjižnějších Cech, tato sbírka obsahuje molových písní již skrovné procento, ale přece se ještě našly u starých našich pamětníků. Sídlo molových písní byly asi celé jižnější Cechy, udržely se ještě okolo Vodňan a Protivína. Staří učitelé, synkové selští a staří hudebníci mi vypravovali o tom neklamné zprávy. Jeden hudebník od Mirotic mi řekl: »Na Protivínsku jsou písně pro nás těžké, nám připadají bez taktu.«

Pokud jsem mohl zjistiti, měkká tónina sáhala na Milevsku až po Vorlík na pravém břehu Vltavy a na levém až asi k Třemšínu. V okolí Lnář našel jsem toho doklady, ovšem již skrovné.

Go se textů týče, možno říci, že vše, co jest staršího původu, jest. dobré, ba vzácné, co původu novějšího, je nedobré a nepěkné. Pravou spouští mravní jsou norější vojenské písně, v tom je zle, a staré vojenské naše písně byly jemné, plné citu a hloubky.

Umělá poesie se pěstuje dosti v lidu. Uslyšíme písně nejen Čela-kovského, Kamenického, Hankovy, ale i Heydukovy, z nichž zejména líbila se v lidu (na Milevsku jsem ji našel) jeho skvostná ballada Prsten (»Lítli kolem tři havrani, co tě trápí, mladá paní?«). K Erbenovým balladám našel jsem nápěv k svatební košili a k vodníku (molovy, o kterém bych rád slyšel, že je lidový).

Jak málo našich krajů bylo podle této zprávy soustavně prozkoumáno. Zbude-li zdraví, jako je vůle, snad i na tyto dojde řada; ale ze všeho vidno již tolik, že naše veřejnost bude překvapena již tím, co v této sbírce jest nashromážděno.

Všecky vývody další budou pak shrnuty, až celá sbírka bude pohromadě. Ztraceno však již mnoho, úžasně mnoho. To jsem se dověděl na cestách. Jaké řady výborných našich zpěváků lidových vymřely, nebylo nikoho, kdo by se o to staral.