Choroby a léky našich předků.

Roku 1446, 14. ledna, píše Jindřich, falckrabě na Rýně a vévoda v Bavořích, p. Oldřichovi z Rožmberka, že jest stížen chorobou zvanou podagra a že musí z té příčiny jeti do lázní. Jinou chorobu seznáváme opět z dopisu p. Prokopa z Rábštejna témuž Oldřichovi z Rožmberka od 5. června 1449. Píše totiž: »Pan Kašpar (Šlik), náš dobrý přítel, jest velmi nemocen. Šlak jej porazil, ruka a noha a pól

Mezník Želeckého panství u Radimi. Kreslil B. Kutina.

jeho jako mrtvo a jedna strana levá téměř všecka- Strach na všakú hodinu, že pojde, neb dobrého rozumu nemá, ani dobře lidí zná.« — Jiného známého nacházíme opět v psaní p. Václava z Michalovic na Strakonicích. Stěžuje si totiž 23. října 1449 témuž p. Oldřichovi: „sem velmi nemocen, nebť mě réma (= reuma) velmi trápí i dobře dlúho drží a pryskýřuov mnoho vyskákalo.« — R. 1461, 18. zarí, omlouvá se kněz Jan Kaplicar, farář Miličínský, u p. Jana z Rožmberka, že nemůže k němu přijeti, »nebť jsem sě ještě Krumlovské nemoci nezkašlal, k tomu ač ne tak příliš červenka vždy se mnú zacházie a mdloba i tajné zimnice se bojím.« — Zajímavě píše Jan hrabě z Hardeka p. Petrovi z Rožmberka 27. září 1462. Že prý, jak mu byl slíbil lék proti žlučovým kaménkům poslati, našel proti tomu jisté umění v černé zapečetěné knížce, které mu v opise zasílá a které má velmi prospívati; tu vodičku