Roku 1557, dne 8. října, zemřela chúsnickému purkrabí Janu Volbramovi ze Štěkře manželka »n a mornú nemoc«. Tři roky na to, 6. ledna 1560, oznámil Jindřich Vojíř z Protivce a na Runově p. Vilémovi z Rožmberka, že v Kaplici mříti počínají »na morný bolesti« a že, jak o tom má jistou zprávu, již více osob v krátkém čase na to zemřelo. Při tanci dle zprávy Alžběty z Lobkovic od 10. prosince 1561 nešťastně upadl Krištof z Lobkovic a zlomil si pravou nohu. R. 1561 touží také Václav Lěskovec z Leskovce p. Vilémovi z Rožmberka, že jeho manželka »těžce od zimnice se trápí«. Jiný člen téhož rodu, Jan Lěskovec, psal zase 1563 p. Vilémovi, že »na něho připadlo hlavy i žaludku zatvrzené bolení s nemalými mdlobami«. Velmi těžkým kašlem a k tomu dusností omlouvá se taktéž r. 1563 Václav Peclí-novský z Peclínovce a na Německém Záhoří u p. Viléma z Rožmberka, že k němu nepřijel na návštěvu. — Jakožto nejlepší lék v kvělnu označuje Jan Mladší z Lobkovic 16. dubna 1565 p. Hendrychovi staršímu ze

Rázovité kování na fortně u bývalé kaple zámku Svijanského. Kreslil Jan Prousek.

Švamberka lipový med >a tak jakž již měsíc máj brzo nastane, asi tři neb čtyři žejdlíky bílého lípového medu, prosím, račte mi po tomto poslu odeslati, neb to jest máje měsíce mé nejpřednější líkařství«. Týž Jan píše 17. února 1567 opět p. Hendrychovi staršímu z Švamberka: »A račte věděti, že náš milý pan švagr, pan Petr z Rožmberka, tak jakž sem pána na Hradci navštěvoval, se na zdraví lípej i má a kdyby sobě jedny hověl a zvláště v pití, jest jistá naděje, žeby bohdá brzo zdráv byl.« R. 1567 stěžoval si též známý nám již Václav Lěskovec, že se mu na nose ten lišej zhojiti nechce. — Na zdravotní stav manželky p. Petra Voka z Rožmberka ptala se 21. září 1572 Dorota Bejčková z Drahonic takto: »Za to vás přátelsky prosím, že mi psaním svým oznámíte, kterak se pani manželka vaše má, jest-li co zdravější či jest předce tak těžká a ještě-li sobě tak na hrdlo stejská. Jest-li že by sobě tak předce v hrdlo stejskala, že ji bolí, učiňte jí líkařství: černý lašťovice, kde se hnízdí, aby to hnízdo vzal, aby to uvařil, pod bradou vokolo hrdla aby tím vobložil teplým; praví, že jest zkušený líkařství.« — Janu Mičanovi z Klinštejna se zase v květnu 1580 přihodilo, že, jsa na Peruci hostem u p. Fridricha