nutí dobrými a pěknými slovy, dobře na čtvrt hodiny dáleji mluveno bylo. Ale však týž Strejček na tom stál, že o ničemž neví, a že neví, z čeho se přiznati, aby na něho prokázáno bylo. Však všecken bledý jako umrlý byl, až se potil a všecken se třásl. Druhou cestu před sebe sem vzal a jemu pu-stivši na něj drobet strach předložil, že mu na to přijde, že povědíti musí, že jest v velikém podezření, a svědkův také proti němu nemálo před rukami, že ho na vůz ukovati a do Prahy ku právu vésti dám. Tu jest se on počal ještě víceji třásti, a roztáhnouc ruce vzdýli v okamžení na zem přede mnou na hřbet upadl a jako umrlý ležel. Kdež spěšně ke dveřům skočivše dvéře jsem odevřel a předepsaného rychtáře a jiné sousedy jeho před pokojem stojící k tomu povolal, aby tu hroznou věc spatřili. Kdež někteří z nich přiskočili, vyzvedli ho a jako umrlého z pokoje vytáhli, až k sobě zase přišel. Tu opěty přede všemi těmi osobami i jinými přístojícími služebníky J. M. C. sem ho dobrými slovy napomínal a pro Boha prosil, aby pověděl a dáleji tu věc nezatajil. Ale on Strejček po každém napomenutí jest vždy-ckny upadl, na nohách svých státi nemohl, a studený pot a krůpěje z čela jeho až na zem padaly, víceji k umrlému nežli k živému podobný byl. A když tak již často psaný Ondřej Strejček u vězení šatlavním zůstával, tehdy zavolavše já manželku jeho, zdali by ona o tom ňákou vědomost měla, aby oznámila, sem se dotazoval. Napomínajíc, aby na Pána Boha, duši svou pamatovala a věrnou pravdu pověděla. Nic více sem se doptali nemohl, nežli to, že jest on Strejček manžel její za nic víceji manžela macechy své neprosil, nežli za to, když půjde do kostela a klekna mši sva-

Č. 2. Prof. J. Šíma, Vložka na základě ornamentiky lidové.