Švec. Páry stojí proti sobě, drží pěsli před sebou, otáčejíce jimi 1 takt; pak je rozpřáhnou kmitem napodobujíce takto ševče za šití. Opakuje se ještě třikrát a pak polka.

Z různých tajemných bytostí, jež někdy v milé pospolilosti s rodinami našich venkovanů žily i cítily, zachovala se tu a tam až do našeho střízlivého věku upomínka na kouzelného pomocníka — šotka. K němu pomohl si, kdo vejce od úplně černé slepice nosil po 9 dní pod levou paží, po celou tu dobu se nemodlil, nemyl a nehtů ani vlasů si nestříhal. V Kočí u Chrudimě měli ho v jednom statku. Byl to drobounký človíček, velice přičinlivý. Sám mnohou práci obstaral, ano i sám dobytek krmil a ten pod jeho dozorem jen jen kynul. Na čeledína i služku dával bedlivý pozor, by snad něčeho neuzmuli. Vzala-li služka ku př. pokradmo buchtu, hned ukazuje na pečivo, žaloval hospodáři: »Jedna buchta, druhá, třetí, děvka snědla.« Tu není divu, že šotek mezi čeládkou nebyl valně oblíben a ta, kde a jak mohla, mu svoji nelibost dávala nejen viděti, ale i cítiti. Tak, když tento díval se jednou s vikýře a slovy štval na dvoře rvoucí se psy, strčil do něho čeledín, který na půdě cosi kutili a šotka shodil dolů. Ten se vzchopil, vběhl na půdu a čeledína celého slámou zaházel. Po čase, když čeládka neustále na šotka žehrala a pomalu již nikdo nechtěl v tom statku sloužiti, pomýšlel sám majitel usedlosti na to, jak by se šotka sprostil. I vybídl jej kdosi, aby posypal stůl popelem a přiměl šotka, by na stůl ulehl. Jak by usnul, tu má přijíti krejčí a vzíti mu míru na nový oděv. Krejčí jak zhotovený oděv přinese, šotek že se vytratí. Hospodář dle slov těch se zachoval, a skutečně, jak krejčí