Č. 1. Chaloupka ve Zdebuzevsi u Vlašimě. Kreslila A. Roškotová.

Začež vás můj nejmilejší pane kmotře a pane primas, pro rány Krista Pána prosím a vám k ochraně své milé syny odevzdávám, abyste byli jejich ochrančím a opatrovníkem při JMsti pánu, aby k takovému trestání a pokutě, co jest lidem v rozprávce, nepřišli, nebo oni nic vinni nejsou a nic nevědí, co jejich otec smejšlí o sobě a píše. Již se s vámi žalostivě žehnám, žehnám se s vámi, nejmilejší bratři a sestry, a vás bratrsky pro nevinnou krev Krista Vykupitele mého prosím, že před mými dětmi milými svých dveří nezavřete a jim kusem chleba živof jejich prodloužíte a je k sobě přijmete. Žehnám se s chrámem Božím blahoslavené Rodičky Boží, při kterém jsem od mladosti rád pracoval a mým špatným uměním chválu Tvou prozpěvoval. Více můj hlas v tobě slyšán nebude! . . .«

Po malé přestávce uveřejňujeme další studii sic. Anny Roškotové, kresbu chaloupky ve Stebuzevsi (Zdebuzevsi) u Vlašimě (na str. 336). Místní pověst opřádá tuto chaloupku zkazkami o jejím stáří, prý až z XV. století a pod. I když bychom doslova nevěřili tomuto tvrzení, přesvědčuje