Předchozí 0360 Následující
str. 343

Pověst o běhařovské soše svatého Prokopa.

Podává Václav Prunar.

Vběhařovském*) kostele stojí na oltáři mohutná socha sv. Prokopa, dosti pěkné práce. 0 původu a osudech této sochy koluje v okolním lidu zajímavá pověst, jejíž horlivým udržovatelem a šiřitelem jest tamější kalkant a písař šesti sousedních obcí, stařec 771etý, živá kronika. Podávám pověst o sv. Prokopu, jak jsem ji z úst tohoto kmeta slyšel, a jak mi byla lidem potvrzena.

»Socha běhařovského svatého Prokopa pochází prý ze sázavského kláštera, v němž byl sv Prokop opatem. Když nepřátelé kláštery vbořili a kněze v nich mordovali, utekli se někteří kněží sem do lesů šumavských a přinesli s sebou do běhařovského kostela sochu sv. Prokopa. V 17. století, kdy kostel vyhořel, byl tento sv. Prokop od mého děda z ohně vynesen a po dvou letech odvezli si ho sedláci do Lipkova**) a tam byl 104 léta na půdě uschován. V" roce 1881 a 1882 lidé v Lipkově vidívali v noční, době neobyčejné světlo. Toho času tato svatá socha přišla do rukou hostinskému, jménem AHmannovi v Lipkově. Jedné noci spaly dvě děvečky na půdě; najednou ta starší viděla u lože svého sláti sv. Prokopa, který k ní pravil: Už tu s vámi dlouho nebudu; přišel můj čas, půjdu zase na své místo. O tom se dověděl pocinovický***) farář a radil, aby Altmann tu sochu navrátil sem do kostela. Hned se děly po celý rok k tomu přípravy, a dne 10. června 1883 byl ten sv. Prokop u přítomnosti více než 4000 lidí v slavném průvodu přinesen. Podivno jest, že našeho rodu étvrté koleno, lo jest můj syn, sochu opět přivezl.« Tolik dověděl jsem se od starého kalkanta o soše sv. Prokopa. Aby pak uchovala se a nevymizela z paměti potomků, zaznamenal ji vlastnoručně a věrně a uložil ji pro větší jistotu do knihy modliteb a zpěvů, rozevřené v běhařovském kostele. Na konec poznamenávám, že kromě sochy svatého Prokopa těší se úctě a oblibě lidu staré obrazy, zavěšené na stěnách téhož kostela, o nichž lid bájí. že byly sem přeneseny ze zrušeného kláštera jesuitského v Březnici. Přinesl prý je jesuita (lid říká jezovít), který se v zdejším spáleném kostele usadil a v něm po delší dobu bydlil.


*) Běhařov (v lidové mluvě Bijařov) leží na pomezí národním v soud. okr. novokdyňském (pol. okr. Domažlice). Má prostranný a úhledný kostel filiální, který býval farním. Nyní jest Běhařov přifařen k 1 '/2 hod. vzdálené Loucimi, ač jsou jiné fary (v Dlážďově, Počinovicích i Janovicích) značně blíže
**) Lidkov, ves 3/4 hod. od Běhařova. ***) Počiiiovice, velká chodská ves 20 min. na západ pod Běhařovem.

Předchozí   Následující