Na schodě.

Ge Křúpaióm začáí chodiť za Hanču Antoš Trčatků. Starý Křupala na to promtúvái. Co préj to ogařisko? Dyť teprú půjde po třetí g asentu, móžú ho šmýknúť. A dyby ho nevzati, co také s ním ? Tá Trčálkova rodina353) to je šak fuýčí hnízdo354) Tak de koho okmíniť.355) O staříkovi pravíja, že sa přiznat na smrtelnéj posteli, že devétatřicetkráť falešně přisahat, a že ho mrzí, že to nedotah na štyrycítku. A ten Antoš, co také umí. Tkať ty plátenka. A včil sú robám kanafasky už sprosté. Chatupy mu tata nedá, tú má pro Jozefa, a dyby mu na krásní něco slíbil, šak ztamocel bude těžko groša dostať.

Až ně ho sem nevoláš, přikazovat Hanči. Řekni mu, nech k nám raci ani nechodí. Načiž by to bylo. Je z něho takový kmasoň,856) bíjá sa a rukávy má eeié ošopllstané,357) jak hraje v ty kartiska. Toho kerá si vezne, bude si zpívať: Á-bé-cé-dé-é-ef gé-há-í-ká, í-ká, dostala sem karbaníka.

Dyž Hanča vypověděla Antošovi, co tatíček pravit, stvářál358) jak divůr359) a ktnút, až jí byio z toho úzko a utekla od něho. Antoš rovnu do hospody. Ožvantál360) sa a palázgai361) na Křúpaty. Od téj k ním nohů nešét.

Být asent. Ze všech stran vodili starosťé legrúty. Hověžané přišli aj z muzigú. Na horním šeňku sa to rójito taják ve včelíně. Pod bránu36'2) mety prodavačky na stotkoch vyložené vonice368) na prodaj.

Antoš Trčátků byl posledníkráť pod mírů. Obhlédali si ho deléj než poprvní a po druhéj, ale pustili ho.

Ale Antoš si stanut před stůt a praví: Já chcu byť vojákem !

Ja, tož to je iná ! praviti ti vojenščí páni. Dyž tak, tož tak. Poznov pod míru a tož už sa jím hodit. Vzali ho k hercukódlom.

Hanča Křúpaiova co chvíla vyletěla na náspu.

Sná ti ho neodvedu ! smítá sa jí Maruša

Hanča sa obrátila a neřekta nic. Antoš jí pravil, že zverbuje.

V téj bylo čuť zpívať:

Nebudu sa trápiť z mrcha robotů, raci budu nosit šablu při boku!