na ni notná dáma, pod axamitem jest sláma. — 16. Mnozí slámou ve světnici udrhnou sobě lavici, též když vezmeš drobet písku, uměj nádobí ve střízku. — 17. Třebas žádnou od rapíru neměl pytel přece díru, můžeš hned slámou staviti a to beze všeho šití. — 18. Forman též o slámu prosí, když obilí s půdy nosí, nechce-li pytel zmařiti, musí slámou opatřiti. — 19. Rovně na mlátě své hlavy mlatci slámou zavazují, perou, mlátí, až mlat třeští, ať je časem neb při dešti. — 20. Radil ondy své ženě švec, by vytopila slámou pec, nemajíc již žádné dříví, neb již prý spálil všechny chlívy. — 21. Slámou též, sama jsem řekla, že jsou hned ty děti z pekla, zacpala jsem tři neb čtyři, co ve voknech byly díry. — 22. Neb i provazy dělají ze slámy a tak svět mámí, nemá z toho žádný škodu, to je provaz bez podvodu. — 23. Zle by bylo mezi námi, kdyby nebylo té slámy, jakž by se úroda s polí mohla sklidit do stodoly. — 24. Mnohej chce, by jeho voli chodili jemu po vůli; budou chodit, milý Janku, dej jim vovesnou řezanku. — 25. Na to nastel pod ně slámy, pak to vyházej do jámy, přichází z toho užitek, lepší nežli z vajec svítek. -— 26. Sláma se plete do střechy, jako do kožicha blechy, slámou můžeš párat zuby. — 27. Velký strach je mezi námi, bychom třebas i z té slámy nemuseli akcis dáti, ač sláma nemnoho platí.

Šel jsem tam, šel jsem tam okolo louky, což jsou mne šeredně přes hubu tloukli: ten zrádce, vlasatej Hejrovy Vacek vyťal mně přes hubu pár mastných facek.

Kuba se přiblížil, Jirka přiskočil; jeden mně nos skřivil, druhý krk stočil. Vacek mně přes páteř flečil, až jsem bral pochopa a na zem klesl.

Hlavu mně sčechrali hůře než kropáč, hubu mně naprali větší než potáč; neb všechno co bylo pospolu chasy, dávali drbule, škubali vlasy.

Kozel-liž je mně na frej posvítil, jak živ jsem horšího nic nepocítil; však já v čas hezky zas po malým čase, vyperu, vymelu někomu zase.

Obzvláštně pak toho Heyrovic Vacka, budeť mu peprná každá ta facka; musíť on všechny šelma trpěti, až bude viselec strachy rděti.

1. Sedlák z Prahy jede, selku s sebou veze, ona mu slibuje, že mu to daruje, co má vedle sebe. — 2. V flašce kořaličku, připím ti sedláčku: sedláček ji nechce, že chce raděj děvče, nežli tu babičku. — 3. Selka se s ním vadí, řkouc: Mnozí by rádi tak dobrou kořalku, mnohem radši selku sobě namlouvali. •— 4. Já nic na to nedbám, já mladý děvče mám, s ní já se potěším, hnedky k ní jít musím, já něco pro ni mám. — 5. Vezu pro ni z Prahy pentle dosti drahý, za půltřetího, věř, krejcaru loket jest, neb jsou hodně tuhy. — 6. Vie, hy, ty koníčku, pospěš i voiečku, bysme