sekretář řádu křižovnického vdp. J. Marat). 7. Bibliotheka premonstrátského řádu na Strahově (přednášel Dr. Is. Zahradník, bibliothekář tamější). 8. Bibliotheka (literární pozůstalost) slavného historika Gelasia Dobnera v kolleji Piaristů (se svolením rektora vdp. J. Gardavského). 9. Archiv a bibliotheka kapitoly svatovítské (se svolením J. M. světícího biskupa Dra. Fr. Krásla p. t. provázel adjunkt p. J. Skopec). 10. Museum král. hlav. města Prahy (vykládali pp. ředitel Břet. Jelínek a assistent Dr. Fr. X. Harlas). 11. Bibliotheka u m ě le cko-prům y šlového musea (přednášel a provázel bibliothekář p. Fr. Borovský). 12. Bibliotheka Musea král. Českého (přednášel a provázel Dr. C. Zíbrt). * Jak zapisovati lidovou tradici (líc a rub)? Hlídka XVIII, 6. 3, str 183 píše: »Není pochyby, že i u nás časem podobny směr se projeví, aby zužitkoval všechnu tu práci, jež posud v lidovědě byla vykonána, k praktickým účelům hlubšího působení na lid. Z té příčiny jest si přáti, aby »Český Lid« a podobné časopisy co nejvíce byly činný. Při vší uznalosti za jejich přičinění dovolím si tu poukázati stručně na jednu věc, kteráž se všeobecně přehlíží při studiích o poznání lidu, která však nikdy by se přehlížeti neměla, poněvadž jinak všechen ten lidovědný materiál až dosud sebraný je vlastně jednostranný a staví lid do světla mnohem lepšího, než skutečně je. Mám-li užili porovnání, řeknu, že se tu ukazuje stále jenom líc, pěkné stránky toho života, a úmyslně (jak někteří spisovatelé výslovně též podotýkají) se zakrývá rub, stránky nepěkné. A přece je známo, že kde mnoho světla, také mnoho stínu. Dovedu si ovšem podobné jednání vysvětliti ohledy vlasteneckými, esthetickými a hlavně tím, že autor dotyčný nechce se vydati mínění čtenářů, že schválně jen po nepěkných věcech pásl. Přes to však myslím, že v zájmu vědeckém a hlavně praktickém více se doporučuje říci plnou pravdu, líčiti lid tak, jak skutečně je, nezatajovati ani stinných jeho stránek.« Pokud se týče Českého Lidu, nevyhýbáme se rubu lidového života českého. Spolupracovníci naši dosvědčí, že jim nic neškrtáme, a častokráte jsme upozornili v Českém Lidu, aby se zapisovala tradice věrné s jasem i stínem. Ostatně stačí nahlédnouti na př. do tohoto čísla na poučenou, že život lidu českého v minulosti i přítomnosti neidealisujeme. Jinak ovšem plně souhlasíme se vším, o čem spisovatel článku přesvědčivě vykládá.

@NZ@Otázky a odpovědi