a nevěsty pro cedulku na kancelář, sbíral' kontribuci (z velké chalupy se platívalo 20—30 zl., desateronásobně), zaopatřoval čeleď, psal svatosva-tební a kupní smlouvy, testamenty, vodil hochy k odvodu, sbíral pro faru obilní desátek (ze 48 korců polí odváděl soused v Záhornici 6 věrtel) a poplatky ze železné krávy, ovce (za žel. krávu 20, za ovei 5 kr. se odvádělo ročně faráři, ač ne všudy stejně), svolával obecní hromadu. »O soudě« či hlavním řízení, konaném jednou do roka na kaaceláři, sklá-daii rychtáři počet z obecní truhlice (účty ob.), ohlašovali koupě, prodeje a dluhy v obci, skládali prosby, žaloby, stížnosti a přijímali čeleď »na paměti« t. j. té, která při novém najímání neměla místa ve dvoře, byl rychtář povinen opatřiti místo v obci. Tím není ještě vyčerpána řada jeho povinností — řídily se dle potřeb a přání vrchnosti, jako vybírání daně z hlav (r. 1704 za osobu 7 kr.), kommisse a j.

Odznakem moci rychtářovy bylo o b e c n í (rychtářské) právo — spleť řemínků zdélí ruky (Opočnice), s rukojetí kozí pošitou a žlutými hřebíčky pobitou (Kněžice). Spočívalo v pouzdře neb hedvábném šátku v rohové trojhranné skřínce a jen když někdo se dovolával práva, svolal rychtář konšely, vyložil právo na stůl a nastal sond. Začaly-li strany na sebe útočiti, vstal vážně od štola, uhodil právem na desku a křikl: »Právo!« Okamžitě bylo ticho. Jakýsi baráčník ve Slovci pohaněl právo, nazvav je neuctivě »cumploch«. Za to seznámil se nejen s lískovkou dráhovou na kanceláři, ale i za mříží ve vrátnici dopřáno mu při chlebě a vodě uvažovati o své smělosti.

K ruce rychtářově volili sousedé ze svého středu o hromadě jednoho až čtyři konšely (přísedící), dále »vobecníka« (obecního hospodáře), jenž míval na starosti obecní příjmy z polí od baráčníků a j. a též vydání, Účty vedl křídou na tráme v sednici (Kněžice). Ve Skochovicích volili též dva »kominíky« t. j. sousedy, kteří dohlíželi do stavění, aby nikdo nesušil konopí v peci, neboť tak nejčastěji vznikl požár, jímž celá ves byla ohrožena — býval všude kryt doškový. Kominíci byli povinni též v noci »vyzitýrováli« stavění, není-li někde potulných noclehářů. Tamže zvolili i dva »vrubařo«, aby před každou sejpkou slouhovskou po staveních sepsali dobytek a dle počtu kusů »prořízem« sejpku rozvrhli.

Byla-li obec rozsáhlá, jako Kněžice, byli rychtáři dva a ostatních členů představenstva též dvojnásobný počet. Kde byla v obci škola, býval obyčejně učitel placeným nebo i dobrovolným obecním písařem, tajemníkem, rádcem.

Kdo se dovolával rychtářského práva, založil je při soudě u rychtáře penězi. Sporné strany se vymluvily, do jednání zasáhla někdy účinně i paní ryehtářka a posléze po úřadě s konšely ohlašoval rychtář rozsudek, počínající slovy: »U přítomnosti práva (ku př.) chotěšického, rychtáře a právních svědků se rozsuzuje ...» Odvolání nebylo, těžší věci přednesl sám rychtář úřadu vrchnostenskému. Rozsudky byjy jednoduché: Škůdce zaplatil žalujícímu škodu, na cti utrhači vyplatil sám rychlář březovkou (Dlouhopolsko), hubatou tetku zavřeli v pastoušce do chlévka (Bučeves),