(s poselstvím). Někdy baráčníkům pomohla šťastná náhoda k polím. Tak Střihovští vytáhli z »upřímného« bláta hraběcí povoz a za to dostali kus nejlepšího panského pole.

Nejmenším z malých byl podruh, jenž měl pouze dvě pracovité ruce. Na vsi býval bílou vranou; nežil »na svobodné noze«, ale raději sloužil v panském dvoře v mládí za skotáka (pasáka), později za voláka a posléze se stal koňákem (chasníkem). A nebyla ta služba hanbou. Vždyť i synkové ze živností šli sloužit ku dvoru, aby se vyhnuli vojně. Jindy sloužil podruh za čeledína v živnosti za 25 zl. šajnů a halenu »s hruškou« (vyšívaný kabátec) ročně a jezdil jako oráč u sedláka na robotu jízdný nebo chodil jako »statnej« u chalupníka na robotu pěší Také dal se najmouti za synka ze stalku na vojnu, byl ovčákem u slouhy atd. Ušetřil-li si něco a napadlo-li' mu též se oženiti, však mu nedal pan vrchní dříve cedulky, dokud se k nějaké robotě nezavázal.

V čele obce stál rychtář. Na Dymokursku a Ghlumecku volila ho vrchnost, na císařském panství Poděbradském, kde i robota byla nepatrná (lesní a přípřež), sami sousedé. K úřadu rychtářskému volil pan vrchní spořádaného souseda. Trochu čísti a psáti kurrentem uměl až na malé výjimky skoro každý; zvláštním doporučením bylo, uměl-li také trochu německy (mluvím stále o počátcích XIX. věku). Pan vrchní se předem pilně vyptával a vyzvídal než nového rychtáře ku schválení doporučil. Tak jednou na kanceláři oslovil před volbou rychtáře souseda V.: »Povězte mi přece, kdo je u vás tak nejmoudřejší?« A upřímný muž bez rozpaků odpověděl: »Vzácný pane, mimo mě žádný v celé vsi!« Opravdu mu uvěřili a stal se rychtářem. V Dobšicíeh uhádli sousedé na vlas předem, kdo bude rychtářem; klepávali mu na rameno a říkali: »Kmotře, dejte na pivo, budete rychtářem!«

Rychtář byl nástrojem v rukou vrchnosti a proto se udržel potud, pokud se líbil panu vrchnímu. Někdy po letech přecházel úřad z otce na syna — o dědičných rychtách však není zpráv, jindy se novopečený rychtář ani neohřál a byl moci zbaven. Zvláště nebyl oblíben ten, kdo se zastal některého »rebella« robotníka ze vsi. Ale byli takoví rychtáři, že výše cenili spravedlnost, než něčí úsměv. Tak když jednou právě o pouti na pokyn pana vrchního odvezli čtyři vojáci souseda Gh . . . ze Zahornice do Jičína, jako nepořádného »reberanta«, jel hned rychtář za nimi a dokázal, že ještě večer vrátil se s ním Gh . . . domů. V Opočnici na Poděbradsku volili sousedé rychtáře na tři roky a platili mu z obecní truhlice 80 zl. ročně. Na vrchnostenských panstvích byl osvobozen od roboty a na nějaké obilí, dříví, seno, rybu, zajíce a j. pro rychtáře se také ve dvoře nehledělo. Za to však mu naložili kupu povinností.

Každé soboty vypravil se rychtář ráno na kancelář k řízení, kde mu vepsali do robotního rejstříku, kolik kdo roboty vykonal, kolik má kdo »restů«, pokuty atd. a oznámili mu, kdo, kdy a kde má v příštím týdnu robotovati. Do rejstříku mohl každý nahlédnouti a ostatní oznámil botníkům poručník. Rychtář podával zprávy o poddaných ve své vsi, Předsedal »obecnímu právu«, soudil menší rozepře, vodil ženichy