pomocníkovi 10 zl. a za dvojí veřejnou zkoušku l-l2 zl.), servusovo (16'20 zl.), poručníka obecního (l-45 zl.) a při firšponech (13 zl.), dvou ponocných (13 zl.), kominíka 130 zl), poslů a hajného; daně (48'29 zl.), ouroky vrchnosti (366"-32 zl); na opravu školy, rathouzu, arestu, pastoušky, kovárny, vinopalny, mostů, cest, bejčí ohrady, na lesy a luka vydáno nejvíce: přece však úhrnné vydání činí jen 144618 zl. Měli tedy slušný' přebytek (1131-32 zl), ale ten zůstal na dluzích mezi obrany.

Také na vsích vykazovali obyčejně přebytek; mělyť obce hojné příjmy (v Dobšicích platili i z husy na obec), žádných dluhů a nepatrná vydání, kde ještě pod rozličnými správkami branek, vohlubní, cest atd. byly mistrně skryty »trachty« obecní, jichž v roce bývalo několik. V jedné obci platívala »vobecnost« až 20 sudů piva za rok — nejvíce ho padlo ovšem při výroční hromadě; neboí někdy trvala tato až týden! Byly to veselé dny v roce . . . Prvního dne hromada s trachtou. Grun-tovníci pili pivo a pro baráčníky se také na nějaký soudek kořalky obětovalo z obecní truhlice. Však bývali za to uctiví a vstupujíce do hromady, zdravili: »Pozdrav Pán Bůh, páni sousedi a počestný právo!« Druhého dne bývala sejpka slouhovi, zabil se kanec, skopec, z přesypaného obilí pořídilo se pivo a bylo zase živo v hospodě.

Na Chlumecku »spikly se« i ženské v tyto dny a odváděly u rychtáře peří pro vrchnost (ze živnosti 1'/s libry prachu a 2 libry peří, z chalupy 1/i libry prachu a 1/4 libry peň), při tom bylo veselo, slušná »zaudaná« a večer muzika. Jaký div, když se rozezvučely dvě valdhorny, housle, klarinet a cymbál, že bujný rozmar dostoupil vrcholu! Tančili kozly, šmikorandu, špacírku, zahradníčka, ženské se přestrojovaly za mužské a vážní sousedé, když bylo >svetlo v hlavě«, dělali »maškarádstvo«, vozili se pro »vejražnost« baráčníkův »pousi« na trakaři! Na Dymokursku místo toho mívaly ženské kolem Kateřiny přástvu a ločily se vesele třeba při »ňuň.áku« (kolovrátku).

Závěrkou bohatého programu výroční hromady byla hostina. Hoši šli s pytlem »pousi« a kde jakého kohouta, kuře, husu napadli, zabili a »ztopili« v pytli. V hospodě ženské drůbež opařily a upekly; rychtář dal k lepšímu skopa, hospodyně napekly věnců, bab a šištěk, vobecnost dala trunk.

Nedivme se a neodsuzujme! Měli prostí a ujařmení poddaní málo veselých chvil a užili jich dle svého způsobu. Byly však i tenkráte obce, že zavřely účty za jediný den a nespojovali »vobecnost« se zábavou.

Postoupil-li otec statek synovi, přiženil-li se do vsi hospodář, byl slavně přijímán a zapsán do sousedstva; při tom dával »p říj e mnýho« několik mázů piva a do »kontribučenské kasy« zaplatil půlláník 3 30 zl., chalupník 145 zl., baráčnik 35 kr. (Kněževes r. 1820.). Nové selce ve vsi zouvaly ženy o prvé muzice střevíc. Když jej hospodář vyplatil ro-solkou, byla selka přijata mezi sousedky.