str. 36
Co vyzvánějí zvony.
Z Ledečska a Dolnokralovicka sděluje Jan Valchář.
Vrozená snaha lidu napodobovati rozličné zvuky řeoí, což děje se bud1 jediným slovem nebo i větou, vytvořila — mimo jiné — četné zvukoslovné výrazy hlasů, jež linou se z kovového těla zvonů ráno, v poledne a večer od vísky k vísce, přes údolí a lesnaté vrchy i stráně krajin našich. Ačkoliv zvuky tyto povždy totožný jsou, přece známo jest všeobecně, že jinak dojme nás hlas zvonu, provázející smrtelníka na cestě poslední, jinak, a to jásavě, jubiluje o slavnostech. Duše davu ovládá nás i lid náš v okamžicích těchto. Na doklad toho uvádíme níže sbírku vyrazův onomatopoetických, z níž zjevná jest nejen vtipnost, nýbrž i jemnost citu lidu našeho, jenž vnějším dojmům se nezavírá.
Poslechněme nejprve zvonek v Bohumilicích. Týž vyzývá:
Podobně zvoní se též ve Vostrově. V blízkém Hradci umíráček oznamuje :
Koželské zvony hlásají do okolí:
Bývalé staré velké zvony, které požárem r. 1868 zničeny byly, vyzváněly prý o pohřbech :
|
