Zpěv spokojeného sedláka.

S pozůstalostí | pana P. J. K. Rojka, děkana v Budyni, dostala se do archivu Musea království Českého i píseň nadepsaná »Zpěv spokojeného sedláka i. Skladatel její udán není. Ku konci toliko položeno jest datum »die 17. Julii 839«, naznačující snad dobu, kdy mladý Rojek píseň tu si opsal. Píseň mající 24 sloky o 6 verších zní takto :

1. Já sem sice sedlák chudý, málo kdy se procházím ; zbírám kámen, tluču hrudy, když na pole přicházím. Po kroji mě pozná každý, když do města přicházím. — 2. Po mode se nesu sprostě, po domácku chodím bos ; mívám zacourané katě, utírám si šosem nos. Ve svátek když se ustrojím, nevyrovná se mi kdos. — 3. Boty nosím jako písař, na dvouch nohách jako on; jen že se mně nechtěj blejskat, šlapám, šprachám v blátě všem. Však si nesmím na to stejskat, že takovým pánem sem. — 4. Kabát jako študent nosím, zrovna šosama dolů; když mi jde huba s procesím, študýruju ke stolu. Tenkrát mívám dobré klasy, když mám plnou stodolu. — 5. Klobouk jako vrchní nosím, na ten způsob na hlavě; jen že před ním smekat musím a vrchní přede mnou ne. Co tomu mám smutný říkat? Nechám si to při sobě. — 6. Ctyrma koňma si vyjíždím, nedbám na těžkost kříže; když na pole mrvu vozím, neb ňáké velké tíže. Jemnost sem si také koupil u šfárského (sic) kosíře. — 7. Kdyť já nejsem čór tak sprostý, jak se lidem býti zdám; na chléb mívám mesr ostrý, sem živ někdy jako pán. Když mám někam nahoru lézt, vysoko si myslívám. — 8. Já sem člověk od respektu, třebas že sem z vesnice; kom-plementů až do čertů nedbám u silnice. V blátě, když si mozek spletu. u trunku při muzice. — 9. Když pár zlatých v kapse nosím, tenkrát mám dost rozumu; s moudrostí mou se vyrovnám moudrému Šalomounu. Pšenici když dobře prodám, dám si klobouk na stranu. — 10. Jako sedlák konám pilně mou povinnost a práci; díla mám dost, medu málo. jako v zimě čmeláci. Hřbete, cháme, říkají mně nezdvořilí měšťáci. — 11. Zem vzdělávám, voru pole, mám k tomu pluch a brány ; ještě jeden jinší nástroj, tak ruchadlo nazvaný. Ty já mám tak dobře v gryfu, jako kantor varhany. — 12. Od vrchnosti všecky stavy chválí až do žebráka; že jest zapotřebí, praví, přiěinlivost sedláka. Že dobrý nám chleba zdraví (sic) pro každého člověka. — 13. Kontribuci mému pánu každý měsíc musím dát; exekuci hned dostanu, neplatím-li akorát. Vojáci sedlákům na hřbet uměj prezentirovat! — 14. Lyfrunky, extra vydání a rozličné outraty jsou přičtené k mojí dani, řádně musím platiti. Z toho si však nic nedělám, jen když obilí platí. — 15. Jezdím také robotu milostivé vrchnosti; někdy zdarma, někdy z platu, jak se mně kdy poštěstí. Když zameškám, musím těžce plat na hřbetě odnésti. — 16- Kolikrát se ne-naděju, pan vrchní mně vyplácí, až se tórou časem divím, jako když