Předchozí 0061 Následující
str. 54

Mušky na tvářích — ženská okrasa.

Podává Jan Soukup.

Ve druhé polovici 17. století dostala se z Francie na východ zvláštní móda dámská') lepiti si na obličej černé hvězdičky, obloučky, půlměsíce, křížky, mušky, broučky, květy, listy a jiné podobné drobnůstky. Obličej napřed byl napudrován a pak teprve byly nalepeny zmíněné ozdůbky, zvané franc. »mouches«, odtud polsky »muszki«, něm. »Schönpflaster«. Móda tato dostala se i do Cech zároveň s líčidlem, kdež ji máme doloženu při r. 1730.

Ve spise »Christoslaus«, napsaném od jesuity Matěje Vieria r. 1689. a později přeloženém od Beekovského, jehož pomocí Vierius přečešťoval své spisy psané v latině, čteme, že kníže Kristoslav měl při dvoře blázna, kterého užíval zhusta za nástroj ku provedení bohulibých naprav, zvláště mezi vznešenými dámami. Blázen ten »někdy se dal docela oholiti, nenechav ani fousku, líčidlem se natřel, a nalepiv na tvář černých flíčkův, jaké fraucimor nyní nosí, přišel mezi ně a křičel, co hrdla měl: Povězte mi, strašidla, jsem-li já proto pěknější? a zdali by každá z vás (kdybych sice nebyl bláznem), uzřevši na mne tolik much nalepených, neřekla: I co se mu stalo? však se zbláznil; a vy se neblázníte? vy nejste bláznice. Medle kdybyste těch much nemohly s tváře sehnati, kdyby vám přirostly neb kdybyste se s nimi byly narodily: jsem tím jist, nechtěly byste jich trpěti, ale vynaložily byste na to všecko, co máte, abyste jich prázdny byly, a nyní se v nich tak kocháte? . . . Ale já vím, proč vy to činíte, chcete, abych vám pověděl? Kolik máte černých flíčků na sobě, tolik máte kalánův; tak je sobě počítáte. Na to se všecky zarděly, zvláště ty, které byly ve stavu manželském, neb to v přítomnosti jejich manželů pravil, a složily se sebe takové fleky a poskvrny od té chvíle «2)

Druhý doklad z prvých let 18. století zachoval nám Bílovský ve slovech: »Což nám častokráte i v kostele Božím mouchy, měl jsem řícti mušle černé na tvářích ženských, kterých sobě ženy sem a tam po tváři natrousily, všelijaké mušky a mouchy dělají.«3)

Obě uvedená svědectví — z r. 1689. a 1713. — platně obohacují tuto kapitolu v dějinách mody, nemající právě u nás dosti dokladů.4)


1) Zíbit Č. Dr. Listy z českých dějin kulturních. Praha, 1891: 0 líčení a šlechtění tváří u starých čochů. Str 18. 5) Matěje Vieria Christoslaus aneb život Kristoslava knížete, z něhož každý křesťanský člověk velmi pěkný příklad, výstrahu a naučení sobě vzíti může. V Praze, r. 1725 v 12. str. 345. Jungmann. Historie literatury české str. 325, č 1300. — Dr. A. Rezek: Poselkyně III., str. XXII. Jireček J. Rukověť k dějinám literát, české, str. 53. Překlad „Kristoslava" jest nepochybně poslední práce Beekovského. Bcckovský byl s Vieriem ve svazku zvláště přátelském. 3) Gottfried Jozef Bílovský: Siclus Sanctuarii anebo Šestka duchovní Svatému Liboriovi etc. Olomucii, 1713. Čtvrtého křesťanského cvičení str. 24. 4) Slovník Jungmannův II 517. r. 1836 přejal ze Slovníku Dobrovského: Muška = Schmickpflästerchen, Schörpflästcrchpn. Mušku přilepiti — das Gesicht pflastern.

Předchozí   Následující