Ode mě vyřiď Bětce, že na ňu nezapomenu. Psali bychom více, zhasla nám svíce péro psát nechtělo, srdee nás bolelo, dyš si na tě drahá Moravěnko spomělo. S Bohem! Jožka nevěrný vlastenec.« (Hoch 2Otiletý, pilný čtenář.) Doslovně beze změny opsáno.

(S 1 vyobrazením.)

Na nový rok je na Slovácku v každém městečku i vesnici živo. Hned po poledni jedou vozy se služkami, které si vezou vystrojený koláč, výslužku. Jest to buchla, ve které jsou zapíchnuty pruty, omotány barevným vystřihaným papírem, nahoře jsou svázány a v ně jest zastrčena kytička z růží. Po stranách je navěšeno množství cukrovinek všeho druhu a mašle z červených stužek. Dole na buchtě jsou jablka, zlaté ořechy a věnec z dynových jader a sušených trnek. S »koláčem« tak vyšňořeným jedou tedy domů (buďto k rodičům nebo přátelům), kde začíná teprve pravá slavnost, na kterou se těší všichni účastníci po celý rok. Sejdou se totiž veškeří příbuzní, známí i šohajové z celé dědiny a volí mezi sebou jednoho, který koláč má na-krojit (bývá to někdy kmotr, po případě i strýc nebo jiný příbuzný, také některý šohaj atd). Zvolený nakrojí pak koláč nepozorovaně, ovšem tajně a vloží peníz uprostřed koláče mezi pruty. Ostatní hledají místo nakrojené a přikládají peněžité dárky k onomu prvnímu. Když se všichni vystřídali, přijde opět ten, který první nepozorovaně jej nakrojil; nyní nakrojí jej veřejně, sprostí všech ozdob, kterými se přítomní, jakož i koláčem podělí. Za darované peníze pořídí se večeře, při které se zpívají slovácké národní písně, po večeři spustí hudba a tancem ukončí se »koláčová slavnost«.

„Koláč" propuštěných služek.