Tiskárna Landfrasova nabyla chvalné pověsti zvláště za Aloise Josefa, z jehož závodu vyšly mnohé a mnohé české knihy, jež patřily k nejčtenějším a nejhledanějším knihám vůbec. Landfrasové dovedli vydávat švabachem i latinkou prostonárodní četbu vyhovující úplně vkusu i potřebě lidu. U nich vyšla řada rytířských, hrůzyplných a kratochvilných historií, jež byly většinou z němčiny přeloženy nebo předělávány, o čemž také svědčí jednotlivé německé knížky k mnohým rukopisům přivázané. Vedle toho byly tu praktické snáře, rovněž z němčiny překládané a každou chvíli doplňované, a hlavně pak modlitební knihy, a to jak české, tak také německé. S modlitebními knihami dělali Landfrasové celá desítiletí dobré obchody, až jim vznikla ve Vimperku nebezpečná konkurrence.

Po smrti Aloise Josefa Landfrase (1875) ujal se firmy Vilém Josef, ač závod vede nyní vlastně syn jeho. Když firma tato slavila stoleté jubileum svého trvání, byla vyznamenána titulem c. k. dvorní tiskárny.

V zapomenutém »archivu« Landfrasů — v almaře — nalézají se rukopisné sbírky, jež nejlépe charakterisují obchod této nakladatelské firmy. Mezi rukopisy těmito patří největší díl Václavu Rodomilu Krame-riusovi, pak Fr. Bohumilu Tomsovi, načež následují jména méně známá: Charvát, Žák (faktor budějovické tiskárny), Nováček, farář Strmilovský, Pik (často označený Fr. K. Pik), Hek (Jiráskův Věk), Švéda, Chvála, Mikuláš Boleslavský, Lutovský Filip, Libor Scholz, Jar. Jentseh, Věnceslav z Lípy.

Nejzajímavější osobností mezi těmito přispívateli jest arci Václav Rodomil Kramerius (syn Václava Krameria), od něhož zde pochází celá »Romantická bibliotéka« (v rukopise ovšem), jakou zamýšlel vydávati. Je to osm delších rukopisů, obsahujících několik tisíc pěkně, ale zbytečně psaných stránek. Ubohý Kramerius! Nejstarší členové naší české intelligence budou se ještě na něho pamatovati; bydlel prý na stará kolena chudičce někde pod střechou na Malé Straně, nežli nalezl útulku v chudobinci. Byl ubožák — český spisovatel, jenž psal dnem i nocí, aby si krvavě vydělal groš — a rukopisy mu pak zůstaly nevytištěny ležet! . . . Nelze upříti, že se V. R. Kramerius zdařil po otci, do jehož šlépějí vstoupil. V mládí se mu dostalo pečlivého vychování. Rybička v »Předních křisitelích« vypravuje, že vychovatelem mladého Krameriusa byl šlechetný vlastenec náš, Ziegler. Je podivuhodno, že se o této okolnosti neděje v žádném životopise V. R. Krameriusa zmínky, ač životopis V. R. Krameriusa do »Naučného Slovníka« napsal nezapomenutelný Antonín Rybička (do Ottova Naučného Slovníku prof. Dr. Hanuš). Podle německých přípiskův, jež byly uvedeny u Landfrasů, možno poznati, kdy »Romantická bibliotéka« vznikla a kterak v ní Kramerius pokračoval; první čtyři svazky pocházejí z r. 1846, ostatní čtyři z r. 1847. Dosvědčují to také poznámky censury, jež připojovala pravidelně »Imprimatur«, podepsané obyčejně »Janko«. V jedné věci byl Kramerius (syn) mistrem; dovedl voliti lákavé, hodně křiklavé titule povídek, že samy sebou již vábily.