Předchozí 0076 Následující
str. 69

Původ lidových představ a zkazek o hvězdách.

Píše Ottomar Schiller.

Založení university (1348) přispělo neobyčejnou měrou k rozkvětu astronomie, a universita pražská vynikala brzo v astronomii nad ostatní university evropské. Jména prvních učitelů hvězdářství nejsou známa, není však pochyby, že hned od počátku ustanoven byl při universitě professor astronomie. *) Za to známe dobře, co se z věd hvězdářských od počátku university přednášelo.

Průpravou k přednáškám astronomickým byly asi přednášky z arith-metiky a geometrie. Z geometrie přednášel se *Tractatus de sphaera materiali«. Spis ten napsal asi r. 1250 Johanes de Saerobosco. Jednalo se tu o tom, co je pól světový a jakou má podobu země a celý svět, na jaké díly lze si mysliti rozloženu kouli světovou, o východu a západu hvězd, o rozdílu dne a noci, o obíhání planet a o příčinách zatmění slunce a měsíce. Jiná přednáška z geometrie byla »Sphaera theoretica« od neznámého skladatele; jednala o vlastnostech těles nebeských, o klenbě nebeské a o zákonech, jimiž se tělesa nebeská pohybují.

Z hvězdářství na prvním místě přednášel se »Almagest Ptolomeův« (Syntaxis, magna constructio). Dílo toto, hvězdářské evangelium starověku, středověku a částečně i novověku, jednalo o hvězdářských nástrojích, obsahovalo tabulky k vypočítávání sférických trojúhelníků a obšírně vykládalo známou Ptalomeovu soustavu sluneční a světovou, dle níž ve středu světa stojí země a kolem ní otáčí se v osmi sférách nejblíže Měsíc, pak Merkur, Venuše, Slunce, Mars, Jupiter, Saturn a sféra stálic. 2)

Druhá přednáška z astronomie byla »Theoria planetarum.« Přednášelo se buď dle spisu Jana Campana z Novary (f 1250), buď dle nedokonalé učebnice španělského mathematika Gherarda de Cremona (f v To-ledé 1184-), nebo podle Bonala z Forlivia (z r. 1284). Učebnice Jana Campana3) jednala o slunci a měsíci, o pohybu planet a sféry stálic.

Ostatní přednášky astronomické jednaly vlastně velmi málo o astronomii. Byly to: »Almanach«4) čili »Ephemeris«, obsahoval naučení o sestavování kalendáře, »Computus cyrometricalis« či »chyrometricalis«, též od některých Janovi de Saerobosco připisovaný, učil, jak se čas výročních svátků pohyblivých na prstech vypočítá. »Perspectiva communis«,


1) Tomek, Děje univ. praž. 12. 2) Dílo Claudia Ptolomea (125 —141) Meyálrj gvvtášis bylo v IX. stol. od hvěz-
dáiů arauských přeloženo do arabštiny, a nazváno Almagest, t i. alueyíatn =
dílo veliké. Ve XII. a XIII. stol. bylo překládáno do latiny, iárov. P. Wolf
tr sch. d. Astronomie 60—61.
3) Vydaná r. 1506 ve spise „Sphaera mundi."
4) Almanach, z arabského almenha, t. j. dar; východní hvězdáři dávali svým
přátelům a příznivcům každého roku kalendář, a'manach, darem.

Předchozí   Následující