«Stírání mzí na Boleslavsku.« Zde z nedostatku bezu chodí se pod komín, ale voda se odměřuje a mzí stírá jako v Kácově. »Dej Pán Bůh dobrý večer, komíne. Já ti nesu (nemocného jméno) mze, abys navrátil předešlé zdraví. K tomu mi dopomáhej Bůh Otec, Bůh Syn, Bůh Duch svatý.« Tak říká se třikrát a pomodlí se vždy otčenáš a zdrávas a neříká se amen, až po všech třech zaříkáních se řekne amen, amen, amen.

Zaříkávačka se mě ptala, jak jsem stará, a když se dozvěděla, že jsem mladší než ona, teprv mi to řekla. Také se musí zažehnávati buď 7 sudou neb lichou hodinu, totiž tak: Narodil-li se zažehnávač v sudou, tak v sudou a když lichou, tak v lichou hodinu a jen tenkrát, když »jde měsíc dolů^ (když ho ubývá). (Mladá Boleslav.) — »Odejděte mze ne mou mocí, ala božskou mocí.« Stírá se jako prve a modlí otčenáš. Také se nalejou tři lžíce vody do sklenice a nemocný do ní silně devětkrát vždy třikrát za sebou dýchne. Je-li vody více, má mze. (Jemníky.) — »Dej ti Pán Bůh dobrý večer oby ti (mze). Jste-li ze zdraví, jděte do slunce, jste-li z leknutí, jděte do měsíce, jste-li z vody, jděte na moře, písek počítejte a tomu (jméno nemocného) pokoj dejte.« (Ghlomek.)

»Měření mzí.« Nemocný položí se obličejem k zemi a rozpřáhne ruce. Nití přeznou »nesliněnou« se měří od temene hlavy k patě pravé nohy a od středních prstů obou rukou třikrát křížem po sobě. Po té se tou mírou měří chodidlo pravé nohy. Je-li těch délek chodidel na niti 5, nejsou nemoc mze — má-li jich víc, třeba až sedm, jsou to mze a zažehnávají se: »Odejděte mze, ne mou mocí, ale božskou mocí,« a modlí se třikrát otčenáš. Kdo toto měření mzí druhému prozradí, tomu se už žádný pacient neuzdraví. (Kosmonosy.)

»Zažehnávání nátky.« Nátko, nátko nátkoucí, rozejdi se z hlavy, tak jako se*-rozešli sousedé, když měli přísahati před Pánem Bohem. K tomu mi dopomáhej Bůh Otec, Bůh Syn, Bůh Duch svatý. (Vinaříce.) — »Nátko, nátko nátkoucí, štípící a lupiči, pálčící a polčící nedělej na těle žádného znamení, tak jako neroste kamení od Kristova narození.« (Nepřevázka.) — Žehnám tě, nátko, nátko nátkoucí a v tom oustřele všemohoucí, jseš-li z vody, jdi na luka, jseš-li ze zdraví, jdi na lesy, jseš-Ii z leknutí, jdi na moře, tam vodu vázej, písek počítej a (jméno nemocného) pokoj dej. (Ml. Boleslav.) — »Nátko, nátice, jseš-li červená neb modrá, suchá neb palčivá, svrbivá neb mokrá neb žíravá, odejděte na velké lesy, tam si lámejte a tomu nemocnému pokoj dejte. Zdrávas Maria . . . Nátko, nátice atd. . . . odejděte na velká luka, tam se paste, tomu nemocnému pokoj dejte. Zdrávas Maria . . . Nátko, nátice atd. . . . Odejděte na velké vody, tam se špláchejte, písek počítejte, tomu nemocnému pokoj dejte. Zdrávas Maria a teprv třikrát amen.

(Písková Lhota.)