str. 78

10 Tatiček, kery všecko ma, a rozdává v hojnosti, k němu se utikejtě. opatřuj vas živnosti.

11. Matičku zde také mátě, ta kera vas zplodila, nebo s veliku bolesti práci jest s vámi měla.

12. Modlete se k Panu Bohu, by vas živiti mohla,

aby vam svu vlastni ruku kus chleba vydělala.

13. Tobě to všechno poručino, Ty bud1 patronem jejich,

zastaň k sobě volajících, buď vůdcem opatrným.

14. Svaty Jene Nepomucký, bud1 ochrance svým věrným, zastaň k Sobě volajici, buď vůdcem opatrným.

15. Nedej lidu křesťanskému mnoho krvi proliti, vyhlaď naše nepřately, nedej Čechy zkaziti.

16 Oisaři milostivému uděl šťastné vitězstvi, kery dycky dobře mysli, dej mu Buh pomoc dycky.

Lidové zažehnávání.

Sebrala Julie Vlasáková

»Mze.« Nemoc tato jeví se u malých i velikých slabostí a nechutí k jídlu. Bývá to chudokrevnost nebo žaludeční katarh. Zažehnávačka odměří tři lžíce vody do nádoby. Po té svlékne pacienta a křížem ho máčí tou vodou na spánkách, na předloktí, na prsou a pod koleny. Totiž dělá tou vodou křížky. Pak tu vodu odměří, a je-li jí víc než tři lžíce trpí nemocný jistě »mzemi« nebo »obytěmi« (oubytěmi). Je-li jí méně, jsou mze na ústupu. Po tom máčení vezme zažehnávačka nemocného, odvede ho pod bez (neb vezme jen jeho košilku, je-li děcko malé) a říká: »Dej ti Pán Bůh dobrý večer (neb jitro-) bze! Já ti nesu ujmy mze. Jest-li nespějí a nejedí, aby Pán Bůh dal, aby spali a jedli, jak Pán Buh poroučí.« Nyní se modlí třikrát otčenáš a zdrávas a děje se tak tři dni ráno a večer. Nikdo se při tom nesmí ohlédnouti ani na právo ani na levo, aby se nevrátily. Voda se vylije bud do ohně neb na střechu, kde nikdo nechodí. Pozorovala jsem, že zažehnávačka, když chce mze stírat, vodu »nabírá« a po setření z nádoby ji odměřuje »odléváním« a následovně je jí víc. Dle toho asi se řídí ústup neb stoupání nemoce.

»»Nátka« (růže, zardělý otok). »Dej ti Pán Bůh dobré jitro (večer)! Kam jdeä, nátko nátice? Já jdu (nyní se jmenuje jméno nemocného) jeho kosti lámati, jeho žíly trhati, jeho tělo trápiti. Nechoď, nátko jeho hlavu trápiti, jeho oči, jeho zuby, jeho ruce, jeho žaludek, jeho břicho a nohy. Jdi na krkonošské hory, tam lámej kamení, trhej mech. Jest tam taková bahnice, v ní studnice, skoč do ní a nevracej se více.« Pak se modlí třikrát otčenáš a zdrávas.

(Kácov.)