str. 76
Ona se hnedaj ulekla, před ním na kolena klekla. „Staň, děvucho, nelekaj se. di do kostela, zpovědaj se." Jak do kostela vkročila, spravedlnika žádala. „Kníže, otče, zpovidaj mě, neb si na Božim miste je. Dětmi sem moro zastavila, mužmi peklo zahustila." Jak se zpověď dokonala, hned se v kameň obrátila. Zvony samé zazvonily, že v kostele vraha měly, obrazy ze stěn padaly, že v kostele vraha měly, stolice se vyvracaly, že v kostele vraha měly!
|
2. Když milý Kristus Pan.
Dy milý Kristus Pan do neb* vstupoval, svu milu matičku na zemi zanechal. „Něněch mě, synáčku, néněch mě na zemi, ja s Tebum volim byt raději v nebi." „Němuže, matičko, němuže to býti, ty mušiš, Maria, na zemi umřití " „Dyž budu, synáčku, na zemi umirat, pošli sve anjely mu dušu odebrat." „Neboj se, Maria, tu chvíli nic zlého, já pošlu anjela s trůnu Otce svého. Anjela svatého, dvanáct apoštolu, ja sam v tu chvili, sam přítomen budu. Ty půjdeš, Maria, světle me^i námi, jak jasný měsíček mezi hvězdičkami. Ty budeš, Maria, na pravici sedět, a já tež na trůně sudit ludi budu. Za koho Maria, za koho budeš prositi, ten žáden němuže zatracenu býti."
3. Padla rosa studena.
Padla rosa studena, Kriste lejson! Chodi po ni Maria, alleluja, Zdrávas Maria! Narodil se Kristus Pan, kaj ho křtíti budeme? V Jordáně, v čisté vodě. Kerak mu měno dáme? A dámy mu : „Otče naš," a to budě Otec naš.
|
4. A jaký plač naříkáni...
1. A jaký plač naříkáni v tomto čase nastalo, co sme ubozi dočkali, přišlo nam to na jedno.
2. Nebyli srny spokojeni
v lásce, v stale' svornosti, protož Buh na uas dopustil všelijaké těžkosti.
3. Byli manžele upřimni,
v lásce, v stale svornosti, a dyž se dočkali ditek, keře Buh dal v milosti.
4. Muši otec zanechati
a to z velké těžkosti, pryč se od nich odbirati, o muj Bože z výsosti.
5. A me roztomile děti,
co pak vam tu zanechám? Malý kúsek chleba v domě, a peníz žádných nemam.
6. Vždycky sem se o vas staral, bystě zde živi byli,
nyní muáim pryč odejiti, až do cuze krajiny.
7. Vim, že dosti utiskané od nepřátel budětě,
neb vas žáden nezastaně, kaj pak se nadějete?
8. Nebo málo přátel mátě, keři by vas zastali, každý utiskovať budě, Svaty Jene rozmily.
9. Neplačte, nenaříkejte, me roztomile děti, něcham vas na svém miste, mejtě to na paměti.
|
|
|
