Písně cechů v Pruském Slezsku.

Nejpřednějším buditelem Čechů v Pruském Slezsku jest Cyprian Lelek*), duchovní správce z Vodky. Týž svou dobou byl našim krajanům vším: učitelem, knězem, dobrodincem, spisovatelem, poslancem, zakladatelem knihoven, sběratelem národopisného materiálu atd. Pominu ostatních zásluh jeho, toliko zmíním se o jeho sběratelské činnosti. Fr. Sušil v úvodě ku svým »Mor. národním písním« zvláště chválí Lelka, že mu při sbírání písní velmi pomáhal, řka: »Mezi jmény (sběratelů) nejhustěji se nalézá p. Cypr. Lelek, jenž mi sbírku svou v pruském Opavsku shledanou připustil, ovšem bez nápěvů, ale ku které jsem melodie tím lehčeji z úst lidu naznamenal, moha již určitou píseň udati, jejížto melodie jsem vyhledával.« Ta sbírka písní, o níž se Sušil zmiňuje, obsahovala 14 svazečků, z nichž dochovaly se nám jen čtyry, totiž první, čtvrtý, třináctý a čtrnáctý, které uschovány jsou v Opavě v museu »Matice Opavské«. V. Prásek ve své »Vlastivědě Slezské« (I.) vydané r. 1888, cituje I., III., IV., V., IX., a XIV. svazek; těch deset svazků bezpochyby při stěhování musea Opavského se ztratilo. Sběratelská činnost Lelkova byla neobyčejně horlivá, jeho sbírka mohla obsahovati přes 600 písní a popěvků ze samého Pruského Slezska, soudě podle toho, že v uchráněných 4 sešitech napsáno 175 písní. Fr. Sušil**) z celé sbírky Lelkovy vybral 20 písní a V. Prásek 4 delší — a 9 popěvků, poměrně tedy málo, takže zbývá dosti na vybrání.

Které písně ve 4 sešitech lepší, vzaty, a někdy doplněny látkou, kterou sám jsem nasbíral — není vsak těch doplňků mnoho, protože nyní český lid v Pruském Slezsku vlivem školy, též někde i kostela zapomíná na zpěv. V některých osadách učitelstvo zakazuje dětem »moravsky« zpívat, ba tresce je, když chodíce po »krasne« (s majíčkem), nebo jindy česky zpívají; jiní zase nahrazují české písně — německými . . .