Na schodě.

Přišél Zgabaj. Dyž byli tak v téj řeči, tož také přiřek: Ja. Kerý

střelec dlúho měří, ten nidy netrefí, a kerý člověk dlúho rozmýšlá, ten je dycky pozady. Chm! Tata vykládával: na Zděchově dyž sa prvéj schoďúvali na besedu do hospody, tož si dali dvá a dvá po žédlíku goralky, a každý si dones světidló, lebo hospodský nevydělá! na nich ani na ty světidla. A vykládali si. A dycky sa čídili,484) kerý má opravjať, a tož naň povolávali: Světidío řid! Šak na těch dědinách sa hospodšč. aj tým zadlužili, dýž museli brať pivo z panského pivovára a šenkovať ho neměli kom, chyba v hody a na končiny. Starý Vašica ešče pamatuje, jak Donát chodil po lidoch z goralku. Dával zadarmo na okoštovanú a že bude čekať do žní, a tož ešče to lidé nechtěli.

A tož včil zas sa zadlužíja hosfé a hospodščí si nacpu bakuně,485) pravila Křúpaíka. Šak by na ně moh prstem ukázať, co ty grunty prolejú gágorem.486) Ja, chcú spachtovať hospodu od Randýska, dokládala Zga-bajovi.

Ja, Randýskova hospoda tá dá chleba, pravil Zgabaj.

Ach mně sa to nic nechce lúbiť. Šak sú aj ináč lidé živi.

No, ono je to aj pravda. Ale dyž móže byť tak, nemusí byť ináč Zgabaj býl při Křúpalovi.

Dyť nemusí také Hanča pořád' ty břemena hrdliť a tak sa hampa-sovať, jak vy ste sa hartusili a hrdlovali, přiřek.

To vím, vy ste při sobě, dyž je o to trňučisko, chlapi.

Veť včil je inačí svět, milá Rozáro, než byl za naších mladých roků. My sme si zasedli ráno g vědérku a pili sme až byío prázné. A pili sme týden a zas potem třeba pů roku ani do huby. A včil takový mladý chodí do hospody brzo deň ze dňa a nepropije za štvrť roku, co niy sme prolabovali za týden. A do karet dyž si prvéj sedli takoví, co byli karbaníci, jak je ešče Chalupčík a Čuba, tož to trvalo třeba tři dní a tři noce. Aj potom už na zhfavcoch487) seděli a enom hráli. A včiléj si zahraje toho vídeňského maryjáša, prohraje dvě tři šestky a ide spať.

Ty ně pěkně pomáháš, dometala Křúpaika.

Ja, což bych ti pomáhal: Go budu dělať? Jarmaky sú darební. brzo věcéj prodavačů než kupců. A prodá-ji co, z lyžicu slanéj vody na tom néni. A tkát ty ptótenka nájposledy? Šak by jím při tom škvř-kalo v břuše. Veť to néni, jak prvéj, dyž ty starosvětské stativa praviíy: Býl tu čert? — Býl, býl! — Dávno šel? — Včil, včil! Ty odháňaly aj čerta. Ale včil ty »šneléry« volajú na tkalca: Vem pyttel, di žebbrať — vem pyttel, di žebbraf! smíí sa Zgabaj.