Ja včil měščky prodávajú kanafasky robám do dědin, a už ani ty sa po nich hrubě neptajú. Včil panujú samé tíačénky. Sak dysi ty mladé roby, až nájdú korovrat na hůře, budu mysleť, že to za stará mívali takové tragače.

A do hospody lidé půjdu, dyby jaká bída byla, istíl Zgabaj.

Ja toť, pravil Křupala. My musíme kupce hledať po jarmakoch a za hospodským přídú dóm.

Spravujete si předek z máčků a zadek je ešče v jalovců, pravila Křúpalka. Enom nebuďte lační na horké šišky. Ešče bude aj zytra deň.48S)

Křupala zložíl ruky. Ja, člověk neví, nedy aj na rovnej cestě aj na ložnici je neščasny. Enom dyby jím Pámbu dál zdraví. Pámbu je dobry raditel, enom dyž sa ho člověk nespustí. Enom všecko s Pánem Bohem začínajte, obrátil sa g Antošovi, a dobře sa vám povede. Pan farář v nedělu kázal, že je každý člověk ščasny, kerý je ze svým losem spokojený a umí přestat na tom, co má. A jak sa praví: při kom Pámbu, při tom všeci svatí 489) Šak co děláte, děláte pro sebe. Enom dyby to bylo k dobrém a dál Pámbu pokoja, zdraví a ščestí. Enom sa Ho ne-spúščajte a proste Ho stávaja léhaja.49")

Staří Křúpale spachtovali děťom hospodu. Starý Trčálek jím přidal dvě sta.

Antoš si dvořit taják by býl v hospodě vyrostený. Hanča sa otá-čala kole kuchyně a šlo jí to také dobře. Vyvarování hrubého nebylo třeba. Nedy ten guláš v nedělu lebo v jarmak tak tú pečenku hodně tlustú.

Ale netrvalo dlúho, co bylo dobře. Antoš začal popijať, Hanča si dotěžovala maměnce, ale což bylo naplat. Křúpaíka vyrozprávjala Antošovi, ale ten býl na Hanču potem zlý a pil na zlosť tým věcéj aj kar-tiska sa dál hráť a na Hanču vřéskát jak soják.491)

Jak by ináč, dyž jeho rodina ho ešče huškala. Trčálci brzo by nebyli šli děíom ani na svaďbu, ale včil byli v hospodě pečení-vaření.

Starý popij aí, až sa mu líca bliščaly a dělal kundrfáíy.492) A Jozef bratr lél do sebe jak ze stavu.493)

Trčálčena také vyhutla kerýsi kalíšek robskéj. A tož za to nic, taják dyby to bylo u téj vdovy ze Sarepty, co jí muky neubývalo a oleja přibývalo. A ono sa to nahledá po krapce. A ešče Jozef bratr kolikráf aj do karet si vypoščál od Antoša. Dyž odchodil, tož ho přeca bylo před těma ostatníma chlapíky hanba, aj snáď před Hanču, tož — kostrhún494) takový — strkal Antošovi hrsť do hrstě, taják by mu dával peníze a mžúrál naň. Antoš potom strčit ruku z útržkem do kapce, ale nic mu tam nepřibylo.

Křupala tam dysi také vešel. Ale tož sa mu tam nelúbiío hrubě. Dali mu tam jakéhosi guláša, tož ho to přlilo495) na jazyku, préj, raci