(64.) O rozličných k pamatování věcech. Patavium v zemi Vlaské místo tak vejnosné, tak krásné, zahradami, vodami okrášlené má býti, že Constantius častokráte směl řícti: Kdybych nevěděl a od mnohých mužů svatých neslyšel, při vejchodní straně světa býti ráj rozkoše; žádné jiné místo za ráj, který Bůh Všemohoucí pro Adama a potomky jeho stvořiti ráčil, bych nedržel a nevěřil, nežli to. Tak znamenal Caelius Rhodiginus. — Co se vína dotýče: patrně vidíme, že jedna krajina druhou s ním přemáhá a převyšuje. Nebo v Španělské zemi město Maděra řečené každý rok králi španělskému dvanácte tisíc sudův vína posílá a dodává. Do města, kteréž v též zemi ležící, Hispalis sluje, každý den z rozličných míst čtyry tisíce sudův vína se přiváží a lehce stráví. — V Perské a v Arabské zemi velmi málo vody čerstvé a živé se vynachází. Naproti pak tomu v Španělích v městě Valentia deset tisíc studnic a kašen zdravých a čerstvých se počítá a patří. Tak píše Petrus Medinensis. — V Indyi: Veselost a své svátky v černé barvě světí, smutek pak v bílé barvě oznamují, praví Maffejus, lib. 12. hist. Ind. — V městě Marochum v Mouřenínské zemi své pole a role všechny v městech mají. Med všudy jest sladký, ale v zemi Gorsica řečené jest hořký. — Sůl v naší zemi jest bílá, ale v Synech jest červená a z jistého slaného jezera se vybírá. — V Aegiptské zemi obyvatelově celý rok v čtyřech měsících počítají, u nás pak a mezi jinými národy jejich tři léta činí jeden rok. S. Augustinus de civit. Dei lib. 12. cap. 19. — Mezi Moškovany začíná se rok od měsíce září, mezi námi od měsíce ledna. Oni svá léta počítají od stvoření světa, my pak od narození Krista Pána. — V zemi Brasilské začíná se léto, když u nás zima. V měsíci září počátek svůj bere jaro, přes měsíce červen, červenec a srpen tuhá zima a mráz panuje. — V Moškově žádný poutník se ukázati nesmí, jestliže se ukáže, tehdy do arestu vsazen a potom k dílu těžkému podroben bývá. Jestliže pak uteče, tehdy s nemalým vynasnažením se honí a doptává, doptán na hrdlo se odsuzuje. V jiných pak zemích vážen i propouštěn bývá. Fraelichius in suo viatorio.

(65.) Zdaliž vejce mezi jinými pokrmy má nějakou chválu? Římané kdykoliv panket strojili, od vajec jej začínali. Řekové kdykoliv sebe traktyrovali, mezi post pastem nejpředněj sobě vejce předkládali, a to velmi chvalitebně, nebo jistě nad vejce nic chvalitebnějšího, nic čistotnějšího, nic zdravějšího není. Mluví sám P. Hieronimus Drexelius takto: Vejce nemá žádnou poskvrnu, netrpí žádnou nečistotou, sytí a netlačí, krmí a neobtěžuje, moc a sílu velikou má, ale to posilnění ne žaludek, ale žíly a krev lidská nabývá. Dálej dokládá: jako mezi všemi pokrmy jest nejlepší, tak také jest k strojení svému nejčerstvější. Koření žádného nepotřebuje; samo ke všemu jídlu potřebné, ačkoliv beze všeho jiného býti může, lacině se kupuje, bez nákladu se uvaří, jiné jídla mohou divný a nesnesitelný šmak, buďto od dýmu, buďto od nádoby nabýti. Vejce pak žádným způsobem takový nedostatek nemůže dostati, jiná jídla popelem se poskvrní, to pak v popeli se ustrojí; a jako perle, zlato škořipkou, tak i vejce nápodobnou se přikrývá a odívá. Jiná jídla svou nádobu žádají, vejce pak ji s sebou vždycky nosí. Jiná jídla rozličné nápoje a trunky