2e v tom místě pamSt své bydlo má, potvrzuje mně to všech lidí přirozené a podivné nějaké návěští. Nebo stává se obyčejně, když bychom rádi na něco spomněli, a rozpomenout se nemůžeme, tehdy s rychlostí prstem tejlo a zadní stranu drbáme, škrábáme, pamět odtad vyluzujeme a tak se upamatujeme.

93. Proč obyčejně hlava parokou ukrytá dřív šediví a bez paroky ne? Patrná věc a rozum jest, že hlava odkrytá přijímá a dostává od povětří luft. A skrze častý přístupny foukající vítr vlasy se čistějí od shni-losti, která jest původ šedivin, zachované bývají. Naproti tomu poněvadž ze žaludku od jídel, od silných nápojův, prudká pára vzhůru, jakožto lebka do hlavy vchází, nemajíce skrze potící páry pro paroku průchod a vejchoz, vlasy přikryté paří, od páry pak horké a vlhké vlas hnije a tak šediví.

94. Pro kterou příčinu opilí lidé pivem padají na spátek, a vínem spití padají na tvář? Skušenost ne jedna dokazuje, že rauš z piva na spátek ožralcem strká a na záda jej poráží. Odtud takový člověk když spí, hubu otevřenou a hlavu do ramen skrčenou mívá. Kdo pak vínem rauš dostává, ten na tvář a na oči obyčejně padává, a když spí hlavu na prsy klade a stiská. Příčinu pak toho Laevinus Lemnius lib. 2. de occult. c. 19 povídá, že z vína pára do přední částky hlavy se zdvihá a poněvadž spiritus nebo síla vína suptylnější jest nežli piva, proto také přední oud hlavy totižto pod temenem vyhledává a jej opanuje. Z hořkého pak piva pára, která jest chlebná, k tejlu a k vlhkosti se utíká a opilce na spátek táhne. Protož skušeno častokráte jest (jak jsem o paměti v otázce 92 napověděl), že lidé s pivem spití pamět na druhý den tratí, co jsou při rauši mluvili, nebo činili, málo anebo nic nepamatují. Jinač se s těma stává, kteří vínem přeplnění jsou, nebo oni ráno jasnější a pamětlivější se nacházejí.

96. Jsou-li nějaké znamení, které by bouřku anebo déši oznamovali ? Mnozí tomu chtějí a příkladové ne řídký nás vyučují. Jestliže za den častokráte kohout kokrhá, jestliže za den kachny častěj se koupají, dobytek jestli zhůru oči zdvíhá, povětří lapá, k němu voní, čmuchá, anebo jestli proti srsti se líže, tehdy že čas se promění a oblakové k dešti strojí. Jiné také znamení zkušenost nám takové zanechala: jestli vepřové s slámou hrají, jestli kočky sobě fousy utírají a pucují, jestli hovada tancují a křečkují, tehdy znamení bouřky anebo deště nám vydávají. Že pak nad smysl lidský oni přirozeně] povětří cítějí, pochází to od jejich pouhé zemské a povětrní nátury, v kteréžto člověka přemáhají. Poněvadž pak mluviti nemohou, znamení rozličné nám přednášejí a ukazují, Čuch pak a cítění od suchosti mozku tak dobrý mají, že zdaleka prudce všechno «cítějí tak, jak jsem o kachnách, káních, orlích předpověděl.