Moravské národní pohádky z okolí Sloupského.

Z Krkonošských hor přišla jednou divá žena do Sloupá a poněvadž se jí tam zalíbilo, počala tam bydleti ve skalách, až tam také zvykla. Měla cvrčka poslem a poslala ho na Krkonošské hory ke své kamarádce, aby ji přišla navštívit. Ona přišla a přinesla jí pro přivítanou klechtané polívky a v ní byly nadrobeny kousky syrové řepy a mrkve. Když spolu porozprávěly, vrátila se kamarádka domů, a divá žena ji vyprovázela. Mezi tím přišel do skal starý- Jalbl (ďábel) a poněvadž mu polívka zavoněla, sežral ji všechnu. Divá žena se vrátila a zastala ho u hrnka, jak polívku vyškraboval. Tuze se na něj rozhorlila a poslala hned cvrčka za kamarádkou na hory, aby kamarádce na Jalbla požaloval. Muž kama-rádčin uložil hned Jalblovi pokutu, aby velikou skálu na opálce do Sloupá donesl z Krkonošů; což se i stalo. Ta skála stojí podnes a říká se jí: Hřebenáč. Kníže dal tu skálu ozdobit a postavil na ni sochu svatého Šimona. Když ta socha shnila, postavil se tam železný kříž, který tam podnes stojí.

Kamarádka Krkonošská přišla zas divou ženu navštívit, proto že se jí ve skalách Sloupských líbilo. Divá žena by ji byla ráda uctila, ale poněvadž neměla mouky na koláče, šla k Janíčkům do Sloupá a nabrala ji hospodyni, proto že nikdy nad moukou kříže nedělávala Potom zadělala na koláče, ale měla lopatu polámanou. Vyběhla tedy ze skal na Bradim (kopec nad jeskyněmi Sloupskými) a viděla tam sedláka vorat, prosila ho, aby jí tu lopatu spravil. On ji spravil a dostal za to koláč. Divá žena mu povídala: »Na, ale nesněz nikdy celého, dycky si nech kousek.« On napřed poslechl, nechával kousek v kapse a vždycky byl z něho zase celý koláč. Jednou se zapomněl a snědl celý, a od té doby neměl nic.

V lese u Ledkové huti blíž Boskovic je studynka, a v té studýnce býval Vodník z Prahy se svou ženou. Jednou přišel jiný Vodník z Vídně do té samé studýnky a počali se spolu bíť; kdo prý vybojuje, toho že bude ta žena. Pražský Vodník jda lesem potkal se s jedním stařečkem, dal mu chleba a řekl mu: »Sedni si tu na kámen k studýnce, a já do studýnky skočím. Když půjdou modré pěny na vodě, tedy mně tam hoď kus chleba, abych se posílil, proto že se budu bíť.« Potom šup do vody a bili se. Tu se ukázaly modré pěny. Stařeček hodil tam chleba, Pražský Vodník se posílil a vybojoval svou ženu.

Odešel s ní do sírného rybníka, kde měl pěknou chaloupku a se ženou tam bydlil. Časem uloudil (vlákal) tam děvčinu, Kačenku, a ta