Ubohý musel od toho nejnižšího služebníka při ouřadě neb městě to největší protivenství a týrání vlídně a ochotně přijímati, nechtěl-li mnohem větší trest na sebe uvalit. Sedláci pro častou panskou práci zanedbávali svoje vlastní polnosti a ježto tehdejšího času se u nás ještě zemčata nepěstovala a tudy co se sklidilo, za krátký čas se ztrávilo, nastala u nás časem ta největší bída a dlužení. Mnozí z nevzdělanosti padli takořka v zoufalost, že již. ani svého hospodářství hleděti si nechtěli, ale jak jaký krejcar udřeli, hned s ním běželi do krčmy. Tím ovšem u nás rolnictví klesalo. Někteří dobrovolně své grunty opustili, neb z nich byli vyhnáni a vrchnost, u koho několik zlatých neb několik korců obilí ucítila, hned jej mocně nutila, aby se zpustlého takového gruntu ujal. Kdo se zpěčoval, býval v okovech do nového hospodářství uveden. Mohl bych kolik případů takových, o kterých jsem často slyšel vypravovati, tu poznamenati, ale pro obšírnosť od toho upouštím. Jedině tolik chci poznamenati, zač byl sedlák toho času považován, aby to moji polomci věděli. Toho času žil v Chrudimi jistý Kastner. Ten pocházel od Žumberka a měl tu na Janském předměstí dům, ten samý, kterého je nyní držitelem Salášek, vinař. (Saláškova vinárna otevřena v Chrudimi r. 1770.) Kastner říkával sedlákům: »Kdyby ti na tvoji hlavě vyrostly zlaté vlasy, nebudou tvé, ale naše !« Když šli sedláei do kostela, museli celým Novým městem projíti se smeknutým kloboukem, nebo kdyby již z daleka před některým měšťanem neposmekli, zle by se na ně osopil. Nejhorší snad byl měšťan Petržilka, který jak uviděl sedláka, že se mu hned neklaní, nafoukl se jako krocan a křičel : »Ty vosle, máš pod tím kloboukem vši, že ho nemůžeš smeknout? Počkej, já tě naučím manýrům, ty krobiáne!« Proto selský lid vždy velebiti bude zvěčnělého mocnáře Josefa ÍL, že on nesnesitelné, do nebe volající otroctví zrušil. Po jeho smrti hleděly znovu vrchnosti lstí i mocí starou poddanost' obnoviti, ale tu již nešlo přece tak snadno vše do starých kolejí uvésti. Tak i u nás chtěli nám změniti kontrakt mezi vrchností a poddanými r. 1775 uzavřený, dle kterého mohli tito daně a jiné obvyklé dávky buď penězi neb naturaliemi dle jich libosti a dle běžné ceny odváděti. Chrudimský magistrát stál na tom, že se tak nemá díti dle vůle poddaných, ale dle vůle vrchnosti a ne v běžné ceně, ale v ceně té, jaká byla r. 1775, kdy byla velká láce. Poddaní se dovolávali zákona a nechtěli tak lacino obilí odvádět. Došlo až k tomu, že chrudimský magistrát dal sedlákům obilí, jak tito je do Chrudimi na trh přivezli, násilím sebrati. Na tom však nebylo dosti, on dovolil si ještě více. 0 žních r. 1816 vysláno hejno luzy a povalovačů do vesnic sedlákům obilí mlátit. Ti nejprv si namířili do Vestce, ale tam se to dříve rozneslo a stodoly již byly všude uzamčeny. Zatím se sehnaná cháska dověděla, že Václav Štěpánek z čís. 3. není doma; hned se tam tedy uhnula. Tam však již také hospodyně pevně uzamkla vrata u stodoly a když se sem zástup s povykem přivalil, stála u vrat jako na stráží. Nezvaní hosté se jí chopili a cloumali ní tak dlouho, až jí ruku vyvrátili. Na to urazili zámek u stodoly, chopili se cepů a dali se do mlácení. V poledne toho nechali a šli do světnice, kde sháněli něco k obědu. Po obědě šli zase do stodoly