Předchozí 0122 Následující
str. 115

hospodář chrudimskému děkanovi čtvrtci ovsa, čtvrtci žita, 3 libry másla a 3 groše stříbra. V Blížňovicích dáván z půlstatku obláč lenu neb konopí (as 15 liber), 3 věrtele pšenice a 3 věrtele ovsa ; z celého statku korec obilí. Na Žumberce odváděli sedláci po 3, chalupníci po 2 librách másla. Ve farnosti bojanovské odvádějí dosud na sv Šimona obilí panu faráři. Tu pak vešlo i v pořekadlo »na sv. Šimona platí nejvíce zadina«. V Rosicích vybavili se sedláci z povinnosti odvádění desátku r. 1857 složením obnosu 118 zl. 50 kr. konv. mince. Místy bývalo i zvykem dávati na faru martinskou husu a housku a přispívati voskem na sv

Po roce 1770, kdy následkem neúrody panoval hlad a z toho vznikly nakažlivé nemoci, počaly se zařizovat obecní sýpky, kamž si lidé obilí ukládali a odtud v čas potřeby vybírali. Zřízení to mělo blahodárné účinky a také od lidu vděčně přijato.

Jan Hubáček, výminkář ze Seče, který nedávno ve věku 86 let zemřel, prozpěvoval si někdy tento popěvek ze svých mladších let:

Mně se, mně se, mně sp všecko zdá,

že budeme mít málo chleba.

Mně se, mně se, mně se všecko zdá,

až bude p^ede žněma

Nebude to špás na mou tě kuši,

což mnohému z nás pňjde na kůži.

Nebude zař koupit, jíst se bude chtět,

což se budem oh ížet.

Toho jsou svědkové prázdny stodoly,

obilní sejpky huly.

Však chvála Bohu,

že máme jistou zálohu,

co nám založili předkové naši,

můžeme za ně dát na mši:

že nám založili te obilní sklad,

pro své potomky, kdyb) přišel hlad.

Na tom ne»á eží, j nom vzít pytel,

tam kde vostává pán, neb pan řiditel,

před ním klobouček neb fepifku smeknout

a tak ho umět pěkně vyžvejknou t.

Pak zůstanem tak dlouho stát před pánem,

až do pytle dostáném.

Jaké poměry byly na městském panství chrudimském, dovídáme se z paměti bývalého kočského rychtáře Jos. Borovce (f r. 1851), který v nich toto uvádí: Jak libovolně a otrocky za těch časů, kdy u nás robota ještě v plném květu byla, bylo s poddaným sedlákem nakládáno a to ve všech pádech a při každé příležitosti, o tom nám dědové často vypravovali: jak sedlák pro dosti malé provinění, t. j. kdyby byl některému ouředníku neb měšťanu z vyšší třídy neřku li zpurně neb směle odpověděl, nev na robotu v určitou hodinu nepřijel, tu byl hned na stolici položen a bolí nemilosrdně tepán, někdy též na dřevěného schválně k tomu připraveného osla na několik hodin posazen a těmi podobnými tresty mučen.


Předchozí   Následující