odvolavše se na daný slib, nešli na robotu, dal je vsaditi do vězení, které bylo ve staré budově zámecké (dnešní restaurace) Ženy zavřených rolníků šly si samy pro své muže do Rosic a také je z vězení odvedly. Na to obsypaly ředitele spoustou vyhrůžek a nadávek a on jen rychlému útěku měl co děkovati, že zachránil se od jich zuřivosti.

I podřízeny úředník, zvláště popudil-li si jej někdo na sebe, dovedl se různým způsobem mstíti. Tak při měření t. zv. katastru Josefínského pohněvali si blížňovští kancelistu Maska z Rosic. Ten několik dní na to vyjádřil se před dvakaéovickým rychtářem Novákem, že sousedům blíž-ňovickým zarazí trn, který jim více nikdo nevytáhne. Trnem tím bylo, že jim v protokole zvýšil hodnotu jejich pozemků, následkem čehož jim byla vyměřena větší daň než občanům okolním. Nesrovnalost ta teprv při novém přeměřování polí z r. 1839 odstraněna.

Zle vedlo se lidu i na panství slatiňanskóm a to zvláště na počátku 18. století, kdy držitelem toho panství byl Karel Josef Zumzand ze Sand-berka. Pán ten byl zvláště vynalézavým v kaianském trýznění svých poddaných. Pro zcela nepatrný přestupek věznil je o hladu v tmavém, vlhkém sklepení, které bývalo v místech nynějšího hlavního vchodu do zámku. Počínání takové nahnalo ovšem každému mnoho strachu před ním a v okolí Slatiňan dosud matky neposlušné děti straší »Zumzandoui. Zumzand pro suroté nakládání se svými poddanými pohnán i před soud do Prahy, kde delší oas vězněn v Daliborce.

Snesitelnější poměry byly na panství hroehovo-týneckém, které od r. 1705 náleželo klášteru hradišťskému na Moravě. Tu vrchnost, aby měla vždy dostatek lidí po ruce na práci, vystavěla několik domků, při nichž byla i zahrádka a políčko »pro snadnpjší obživu«. Domky tv byly za nepatrnou cenu přenechány jednotlivcům, kteří kromě I3tidenní roční roboty, různé platy a dávky i daň z komínů do důchodu odváděli. Těmto domkářům později i dovoleno za roční poplatek 2 zl, z roboty se vykoupiti. Také různé naturalie, které odváděli, dovoleno jim v penězích spláceti. Za kuře na př. mohli dáti 6 kr., za kopu vajec 15 kr., za vřeteno přediva 12 kr. a pod. Poddaní, kteří se z roboty vyplatili, museli pomáhati při pracích polních i jiných, za což jim byla dána peněžitá náhrada. V době žní a senoseče pracovali denně za 15 kr., jindy za 12, v zimě za 10. Za sdělání měkkého sáhu dříví dostali 15 kr., od tvrdého 18. Podobné závazky proti ujednané odměně byly i při podzimních honech, při tření konopí a lenu, při holení ovcí, pálení cihel, řezání prken a pod. Rychtáři, hajní, jakož i churavci a starci od roboty zcela osvobozeni.

Kdo byl spolehlivý a měl něco ušetřených peněz, dostal i celý statek v pronájem, musel však z něho určitou část někdy až polovici úrody da panských sýpek odvésti. Aby nový hospodář spíše se na statku udržel, dáno mu několik kusů dobytka a něco píce a obilí. Za to musel platiti zvláštní poplatek, který se pod jménem »železné krávy« často uvádí. Ve Vejvanovicích odváděli také z každé krávy 3 kr. faráři. Mísio toho dáváno později máslo, mléko i vejce. Poplatek na faru slul desátek nebo letník. Ve Vorli z menšího statku o 40 korcích (půlstatek) odváděl