Robota na Chrudimsku.

Jakkoliv více než půl století uplynulo, co tuhé jařmo, pod nímž lid vesnický úpěl, robota, odstraněno, zachovaly se dosud v pamětních knihách, rodinných zápiscích i v paměti lidu samého zajímavé upomínky z neblahých dob těch, jež pisatel těchto řádků za svého víceletého pobytu na venkově sebral a tuto jako skrovný příspěvek k dějinám poddanství podává.

Již Cereghetti ve své rukopisné kronice města Chrudimě při r. 1738 uvádí tuto poznámku: Tuho roku přišel patent stran ulevení selských robot, čehož se sedláci tuze držíce až i robotovati nechtěli. Načež přišli pražsky vojáci a takto je pokojili : 8 vojáků vzali jednoho sedláka na dlouhou stolici ho položíce a druzí 4 dali mu 50 ran přes zadek, až mu krev stříkala a maso se třepilo. Od toho týrání také dva zemřeli, jeden na Městečku (Heřmanově), druhý na Litomyšlsku.

Učitel Frühbauer v Blížňovicích poznamenal do pamětní knihy školy tamní: »Když byla v Radimi za příčinou odvodu konskripce, dostavilo se tam z rosického panství mnoho mladíků zakrnělých, ano i zmrzačených. Jeden čien komise, vojenský to důstojník, který se tomu divil, dostal za odpověď, že lidé ti jsou sešlí z té příčiny, že jsou od panských drábů a poklasných příliš týráni. Dobrosrdečnému důstojníkovi zželelo se těch lidí i upozornil je, že si takové sužování nemusí dáti líbit. Mladíci takto podpáleni, umluvili se mezi sebou, že druhého dne schválně půjdou pozdě do práce. Když tedy vskutku všichni pozdě se dostavili, zasypali je dráhové hrubými výčitkami a hrozili jim tresty. Tu tito vyňali hole spod šatů ukryté a jiní obořili se na své trýznitele, kteří měli co dělati, aby se útěkem zachránili. Ti na to šli rovnou cestou v Rosicích do kanceláře, kde udali, co se jim přihodilo. Sem však došlo již jakési upozornění od komise a tak prý dráhové se svojí žalobou ničeho nepořídili.«

U poddaného lidu byl zle zapsán rosický »delechtor« Koller, který ač pohořelým blížňovickým slíbil ulevení roboty na 6 neděl, než si svoje stavení postaví, přece je v ten čas nutil do panské práce. Ježto pak oni,