okolo kostela. Ke kostelu tomuto patří nyní jen 10 vesnic, a to: Obděnice, Ohrada, Lhota Žemličkova, Lhota Vilasova, Ňálesí, Ratiboř, Ratiborec, Po-rešín, Branšovice a Hněvanice. Kostel jest nadán bohatým zadusím. Ačkoliv jest filiální, přece mají u farního úřadu Petrovického tyto obce samy pro sebe matriky, taktéž se i osadníci z těchto obcí na hřbitov Obděnický pohřbívají. U kostela tohoto bývala i stará tvrz. O dějinách tvrze, kostela a osady Obděnické jindy povíme. Tuto se připomínají některé pověsti, které se vypravují u lidí, kteří více sluchu propůjčují vymyšlené báchorce nežli pravdivému ději.

Jakub Krčin z Jelčan, pověstný zakladatel rybníků Rožmberských, prý sobě uložil ve svém sklepení, které až pod kostel se táhne, tři kádě peněz. Žádný jich dostati nemůže, takže již mnozí se svíčkou do tohoto sklepa šli a když přišli už blízko kádí, světlo jim shaslo a oni se museli vrátiti. Dále slýchají prý zimního času v noci pod Obděnicí na zamrzlém rybníce, jak čerti orají led a že prý bývá slyšeti, jak jeden na druhého volá: »Šlehni Krčina,« a čert že mu odpovídá: »I vždyť jsem jej šleh', až mně zášnorec ulít',« a nacházeli prý ráno na rybníce kusy řetězu, což značilo, že to byly čertovy zášnorce. Jako naši předkové, tak i my a snad i naši potomci více sluchu dopřejeme podobným bájím. Tak dělo se i se zvěčnělým Jakubem Krčínem, který byl muž na dobu, v kteréž žil, velice nábožný, vzdělaný a zkušený.

»Obděnice«, v obecné mluvě se většinou mluví »Oběnice«, proč, vykládá se touto pověstí. Byly prý na Obděnické tvrzi dvě panny, které jmění příslušného ku tvrzi společně užívaly. Stavěly Oběnický kostel, tak dlouho stavěly, až všechno jmění prostavěly, a tudíž když ničeho neměly, že sobě prý povídaly, že nemají obě nic a odtud že pochází ono jméno Oběnice, čemuž se opět víra přikládati nemůže, neb název Obděnice má svůj původ po vladyce Obidenovi, historicky doloženém v staré listině, dané od Přemysla Otakara I klášteru Milevskému. Tuto pověst pisatel těchto řádků slýchal od některých lidí na osadě Obděnické a kdyby se mu nebylo dostalo do ruky pravého popisu o Obděnicích, byl by tomu též věřil. Jinak tvrdí pověst a jinak (Obiden, Obděnice) vykládá historie. Tím pověsti o Obděnicích ukončuji a přeji zdaru a vytrvalosti Ob-děnickým osadníkům, aby v pokoji mohli započaté dílo dokončiti, aby totiž opět staré osadě Obděnické dostalo se duchovní samostatné správy, by starobylý kostel tamnější s památkou na Jakuba Krčina byl (jako za starých časů) počítán mezi farní a mohly se v něm služby Boží denně konati a modlitby za zemřelé jakož i za živé osadníky a jejich potřeby Pánu Bohu obětovati a spolu též i svaté svátosti udělovati. Podepsaný přeje si toho z duše, neb u Obděnického kostela na posvátném hřbitově odpočívají jeho v Pánu zemřelí rodiče, bratři, sestry, dědové a pradědové.