na dělání mlatů v stodolách. Touto prodělanou a připravenou již hlinou vymazaly se stěny uvnitř i zevně dosti silně, aby mohly býti uhlazeny. Lepenice vmačkána a vpěchována mezi pletenici, poskytovala jakožto po-jidlo dostatečnou ochranu proti všem nepohodám. Zeď taková byla lehká a suchá. Na Strašecku říká se tomuto způsobu stavby: >stavěti na štrej-cholec« (od slova Strauchholz). Lepenice užíváno bylo při obydelném stavení, při chlévech a špýcharech jen v prvním patře, za to stodola, mimo nízké kamenné podezdívky, vlastně jen základy, byla celá lepeni-cová. Při obydlí jest někde lepenice zabílena vápnem, takže dům jako z kamene stavěný vyhlíží; někde vmačkány byly na povrch lepenice (stodola v Loděnici, sýpky v Pozdni, v Jedomělicích a v Čelechovicích) malé kaménky, oblázky, jako hrozinky do koláče, snad pro větší okrasu. Dnes podobná dřevěná kopstrukce vyplňuje se cihlami nebo kamenem, což při lepenicích nikdy se neužívalo.

(S 1 vyobraz.)

Služba hlásného není závidění hodná. Což dnes se časy poněkud zlepšily, ale dříve bývalo ještě hůře. Hlásný opovídaje hodiny zpíval hned v devět večer atd., o půlnoci zase jinou, a ve 2. hodinu k ránu. Fr. Sušil a Fr. Bartoš zachovali nám písně ponocenské.

Tento obyčej málokde se zachoval; v Příbore však trvá. Ponocný zpívá na věži po odbití desáté hodiny na 4 světové strany a více nic. Pro originálnost otiskuji píseň pro budoucí paměť. Noty laskavě napsal p. Fr. Vojtěchovský, c. k. cvičný učitel v Příbore.