Podávám zároveň vyobrazení Jos. Černocha, hlásného, v úboru, jak na věži bývá. V levé ruce drží originální starosvětskou lucernu s petrolejovou lampičkou, v pravé pak plechový roh, jímž odtrubuje hodiny hned po zpěvu v 10. hodinu a pak všechny celou noc. Nejmilejší zábavou jeho na věži je dobrá kniha, časopisy, a když to se mu zmrzí a dřímota souží, má harmoniku, zahraje si. Musí bdíti celou noc, aby mohl dáti znamení na zvon, kdyby se neštěstí stalo, a telefonem na strážnici. Kromě toho zastává službu zvoníka. Za to všechno má služby od obce 30 K měsíčně.

Poučuje Simeon Valecius Lounský, Traktát velmi platný a užitečný o správě jazyka nejprve v englickém jazyku vedle slova Božího sebraný od Vilhelma Perkynsa, muže osvíceného, potom zase do latinského přeložený od Tomáše Draxa, najposléze pak v českém jazyku proslě, pro vzdělání obecné jest vydaný, v Starém Městě Pražském, u Matěje Pardubského, 1616, 16°, ].-D5.: »Spůsob pozdravování našeho obecného jest slušný a chvalitebný a též rozdílný a mnohý. Jako když koho potká: Buď zdráv, Dejž Bůh zdraví. Odcházejícímu: Bůh s tebou. Ranního času: Pán Bůh rač dáti dobrý den, jitro. Po obědích: Dej vám Pán Bůh dobrý večer. Opět kdež kdo má na cestu jíti: Bůh rač tobě požehnati tvé cesty. Pracujícímu: Bůh požehnej tvé práce. Mezi jídlem: Pán Bůh rač požehnati. Když kdo nové povolání na sebe přijímá: Bůh rač tě v tvém povolání posíliti, abyť k dobrému sloužilo Když pak kdo nemocný: Bůh rač býti tvé potěšení. A kdež dítky rodiče své pozdravují, mají říci: Otče, žádám tebe, aby mi dal požehnání Matko, -žádám tebe, aby mi dala požehnání . . . Jest také téměř na všech místech ten zvyk a obyčej slavný, když kdo kejchá, že se k němu mluví: Pozdrav tě Pán Bůh ! Žádná pak není toho příčina, proč bychom těch slov toho neb jiného času neměli užívati. Příčiny tyto se pokládají, proč bychom toho činiti neměli: 1- Ze jest stará zvyklost od pohanů vzatá před ¦narozením Krista Pána a žádného důvodu

Č.. 5. Hlásný v Příboru.