str. 158
* Zvonění proti mračnům r. 1614. Proti obyčeji vydal Daniel Basilius z Deutschenberka učenou rozpravu: Quaestiones aliquot ex utilis-sima materia successionum ab intestato cum quibusdam pihlosophicis mis-cellaneis, ad disputandum publice propositae, Pragae, 1614, 4°. Z obsahu: a) Placet et sententia Gopernici, terram moveri, staré coelum. b) Asserere campanarum pulsu removeri tempestates est anilis superstitio. Tato druhá část brojí proti »babské< pověře, že se mohou mraky zaplašiti zvoněním.
Dr. Č. Zíbrt.
* Pověst o přeneseni kostela Chlumku ve východních Cechách. V č. 10. XI. ročn. podal J. V. Osečanský dvě pověsti o přenesení kostelů. Podobná pověst koluje také ve východních Čechách. Poutničky kostel Chlumek vystavěn jest na malém chlumu nad městečkem Luží v okres, hejtm. vysokomýtském. Živo a hlučno bývá zde v létě hlavně na svátky mariánské, vzlášť v den Navštívení Panny Marie, kdy slaví se zde »pouť třešňová«, Nanebevzetí P. Marie, kdy připadá »pouť hrušková« a v den Narození Panny Marie >pouť švestková«. Jdeme-li od kostela chlumeckého k blízkým zříceninám hradu Košumberka, zastavíme se u malé kapličky s křížem. Na tomto místě prý původně stavěn byl kostel Chlumek. Co však dělníci jednoho dne vystavěli, bylo ráno pryč a sice na tom místě, kde nyní kostel na Chlumku vévodí celé krajině. Dělníci začali pracovati zase na prvějším místě, ale druhého dne z rána opět vše přeneseno viděli nad Luží. Když se to několikrát opakovalo, seznalo se, že asi P. Maria chce chrám míti nad městem samým na onom kopečku, kde nyní stojí. Když dělníci viděli, že práce jejich na původním místě jest marná, pokračovali ve svém díle přeneseném. Josef Jan Píchá.
@NZ@Otázky a odpovědi
* Panáci posvícenští. Pamatuji se z chlapeckých svých let, že o různých posvíceních v městě Kutné Hoře bývali na střechách a po vy-kýřích vystrčeni vycpaní panáci všelikých pitvorných podob. Chodívali jsme se na ně dívat. Marně se nyní přeptávám, kdo by o zvyku tom a jeho významu věděl. Jsou zvyk ten a jeho původ i pojmenování známy?
J. L.
* Lesní ěínka nebo >víla* ? Za léta neslyšel jsem mezi staršími lidmi ve středním Polabí jména víla. Za to mladší ve městě i na vsi užívají toho jména zhusta. Všelikými přesládlými pohádkami ze škol rozšířilo a ujalo se rychle nové jméno. Podávám úryvek rozhovoru se stařenkou Vokněrkou ze Sokolče: »Lesní muži a žínky ty bývaly taky tady a zašly dýlkou času. Dítě podložily, říkala nebožka maminka, že křepčily při měsíčku u Labe v mejtech (v mýtinách) a taky jednou slouhu utumlo-valy. 0 klekánicích a polednicích taky nic nevím, jen se děti tím strašily. Víly? Ne, to neznám. Ale počkají To 'sou takový nastrojený pa-
|
|
