Robota na Chrudimsku.

Jak mnohdy sedlák zápasil, aby se na vlastním statku udržel, podávají pěkné svědectví rodinné zápisky, jež si sestavil p. Jos. Kopista, statkář a obecní starosta v Úřeticích u Ghiudimě.

Ves Úřetice patří již skoro 200 let ke knížecímu velkostatku rosickému a v 16. století bylo tu již. 16 rolnických usedlostí. Zvláštní je, že 4 z nich, totiž statek pp. Slavíků, Kopistů, Vyskočilů a Vacků, dosud jsou v držení jediné a téže rodiny. Na statku p. Kopisty hospodařil ve druhé polovici 18. století předek jeho Josef. Za něho ještě musil t. zv. celý rolník zvláště v čas setí nebo žní denně třemi koňmi robotovat (tehdy bývalo .prý na Chrudimsku zvykem jezdit třemi koňmi vedle sebe). Ježto Kopista byl občas churav a nebyl s^ to tolik práce při tamním dvoře vykonávat, byl ze svého statku od vrchnosti vyhnán a statek jeho byl svěřen sousedu Vyskočilovi, který si musil vzíti sestru vyhnaného Alžbětu za ženu. Josef vystěhoval se se svojí rodinou do malé chaloupky a prý chodil odtud denně do práce k nějakému krajskému úředníkovi do Chrudimě, který tam měl dvorec. Tento pán když seznal správnost a roz-šafnost svého dělníka, velice si jej oblíbil, a když právě v tom čase císař Josef ]f. zrušil polovici robot, měl Josefa k tomu, aby se pokusil o navrácení svého majetku. K tomu cíli doporučil ho do Prahy známému advokátu, kam Josef kolikráte cestu podnikl, na konec při vyhrál a tak se stal zase pánem uzmutého majetku.

Jak podivné rozmary měli často páni za jeho času, vysvítá z toho, že v době, kdy nebylo jiné polní práce, nuceni sedláei robotou choditi na procesí, poulí nebo jen do kostela modliti se za svoji vrchnost. Jednou, kdy poručeno jim, aby šli na takové modlení do Hrochova Týnce, prohodil na cestě jeden z nich mrzutě: »Když vrchnost poroučí jíti do kostela, tak jdu, ale at jsem čertů, klapnu-li tam hubou za milostivou vrchnost.«

Za času války - sedmileté byla nucena sestra Kopistova Alžběta zá-

rovefi s jinými nésti na zádech až do Dušníku v Kladsku půl míry obilí.

™kávala, jak bylo tu v hospodě o jakési zábavě veselo a mládež se

ooře bavila po celou noc tancem a zpěvem jednotvárného popěvku:

»Kubo, Kubo, dej těm kobylám, to ti, to ti, to ti povídám, ovsa.« V našich